Tak to je moc dobře a přeju, aby to klapalo.

Což neznamená, že si občas nemůžeme o něčem popovídat.

"Nemám problém se vzdát kariéry pro rodinu, koníčky se snažím osekávat co to jde (například to, že si nechám jen jednoho koně a toho dám do ustájení, aby to zabralo míň času a abych to nemusela opouštět úplně). Postupně si totiž přicházím na to, že sice je fajn mít koníčky, ale že když není partner a rodina na prvním místě, že je to fakt zlo. "

Chytrá holka, skoro bych tě odsud hnal pryč, aby ses tady nezkazila.
Ale zas to nepřežen. Jak jsem říkal, co hodně miluješ a potřebuješ, to si ponechej a jak to nebude kolidovat s péčí o muže a děti, rozumnej chlap to pochopí.
Taky se aspon mně určité věci řeší lépe a kompromisněji, pokud člověk ví, že na tom prvním místě společně s dětmi je. To je fakt megakokotská situace pro chlapa, co má opravdu rád psy, když ho ženská postaví do pozice - já nebo pes/babička apod. Navíc mám fakt rád ve všem jednotný metr, ale tady ho sám výjimečně úplně nemám (upřednosnil bych psa oproti ženě, pokud by mě do takové situace natlačila/zas vlastního syna bych upřednostnil oproti všem atd).
Jenže jsem chlap, takže to do té nesmyslné situace vůbec nenechám dojít, že.
Za prvé, můj pes bude perfektně vychovaný. Což je základ problémů se zvířaty většiny slečen (když nepočítám ty, co mají hady a krysy, což jsem sice demokrat, ale zas odsud podsud). A velkého jen do baráku - tam jsou v pohodě i kočky, což pokrývá většinu žen.
Ta situace je pro charakterního chlapa neřešitelná - já bych nikdy ženské neřekl "já nebo pes/kočky", to je prostě nesmysl. Jsou to živé bytosti a pro toho, kdo je odchoval jako děti (aspon tedy pro ty slušnější lidi). Ale taky vím, že určité věci spojené se špatně vychovanými mazlíčky nebo nevhodně vybranými akceptovat nemíním.
Ale i pak to má řešení, když bude ta žena pro mě jinak výjimečná, poslušná a oddaná, eh - prostě se musí směřovat k baráku. Jenže to je s ženskejma, za pár let se nakonec slavně zjistí, že to tak vážné s jejími prioritami nebo oddaností nebylo a chlap kvůli tomu musí všechno překopat a zajistit. Dnes se to moc nevyplatí.
Vím, že sobě můžu věřit, že své sliby a dohody plním + že bych oddanou a poslušnou ženskou neopustil. Ženě se dnes bohužel věřit nedá (rád bych, kdyby to bylo jinak nebo mě nějaká překvapila i pozitivně).
Taky už holky od rodičů nemají žádné věno, takže musí vše zajistit pro rodinu chlap a on ten větší byt natož barák není dneska zadarmo.
Celkově vzato, když chlapi věděli, že si pořizují celoživotní partnerku a mámu pro 3-15 dětí (tuhle mě zaujala plodnost Marie Terezie, tak jsem to zvýšil), tak se taky chovali jinak. Dnes to beru spíš tak, že potřebuju, aby mi žena nějaký rozumný čas dokázala, že za to stojí a mám ji brát vážně. Samozřejmě, někde u druhého natož třetího dítěte už ji vážně brát musíš.
No, abych nepůsobil zas přehnaně pedantsky, ono to tak se mnou úplně není.
Jak je ten vztah v ds formě, ono to pouto jde hodně rychle pro obě strany (i proto si k sobě ženy jen tak nepouštím). Ono, když ti u nohou klečí oddané a poslušné zvířátko, těžko si hrát na to, že ho nemáš rád a není ti s ním fajn.

Ano, lásku ke koním nemáš první, má první osudovka jezdila.
A v praxi vyvracela mýtus, že by to znamenalo, že ráda jezdí i jinde - holt brunetky nejsou blondýny a ty zas nejsou co ony v ostatních věcech.
Vlastně jsem zažil ještě jednu konačku...a taky moc na jiné jízdy nebyla a byla naopak blond. Sakra, tak to už skoro bude pravidlo a já se odmítám na stará kolena jen dřít, rád si poležím, když už vydržím a můžu pak machrovat, že klidně celou noc
Vzhledem k tomu, že si u tebe naprosto nedokážu představit vzhledový typ, tak se ani nemůžu snažit (ne)trefit. Ale musíš uznat, že je to za tak krátkou dobu u takového nemanipulovatelného šovinisty posun, když začínám zvažovat, že tě možná na Vánoce povýším z ženy na muže.
Ale mohlo by být, pokud jsi určitý typ, že ono to tak působí a znamená to dobrou rovinu osobnosti. To už asi přeháním, ale svým způsobem mě přitahují ty filmové tvrdší farmářské ženy z divokého západu, které vydrží hodně, porodí kupu dětí, obhospodaří pole, ale pořád jsou ještě ženské a láskyplné - měl jsem jeden takový ctěný, vážený vzor v rodině, ale to už jsem asi někde psal. Mám po ní takové hodně charismatické a bodavé oči, skoro jako ten pán s knírkem, jen jsem hodně hluboko víc hodný.

Ps: Jistě už chápeš, že mi fakt nevadí, když se místo psaní přes net s vyvolenou radši ztulíme v posteli, na lavičce, u filmu. V mém případě to celkem šetří čas i energii, proboha.

To je právě to, zvířata vs soukromý život apod - je dobré se do té situace pokud možno vůbec nedostat (a hlavně zvířata a partnera). Pak už je to dost nepříjemná situace pro všechny (já v ní párkrát od žen byl a fakt je to špatně z více rovin).
Asi jako úžasní lidé, kteří si neuvědomují, že mají samičky od kočiček a pejsků, dokud se jim nenarodí kupa malých válečků a oni netuší co s tím...ty škaredé konce známe. Kdyby nebyli idioti a mysleli na to včas (fakt nemyslím feministická řešení, fuj), tak si okruh zájemců o mladé najdou.

Ale jak jsem řekl, dá se leccos, je to o tom, jak si vše člověk nastaví + koho si vybere k sobě. Ono jak je větší barák, je to všechno dost jinde než byty.
Klasicky kočka domácí vs kočka chalupářská jsou dvě úplně jiná zvířátka a jedno dokonce užitečné a potřebné.
Stejně tak u baráku už je velkej pes spíš nutnost.
No a když je to někde poblíž stájí, jsou pořešení i koníci.
V bytě vidím velké psy spíš jako týrání (mě celkově mnozí lidi štvou, jak si pořizují zvířata, na která vůbec nemají osobnostní kapacitu nebo vybavení).

Je to prostě otázka si vše nastavit dle priorit. Když je výchozí nastavení špatně, už se moc nedá vyřešit ani ten výstup (častá chyba mnoha lidí, že řeší důsledky místo příčin).

Příklad.
Stejný, jako když budu chtít babu v domácnosti a tři děti, těžko si budu pořizovat jen garsonku, že - potřebuješ velkej byt nebo barák a ještě ideálně uprostřed občanské vybavenosti. Když naopak kapitolu ženy uzavřu, je garsonka pro jednoho chlapa logicky správné řešení.

Koukám, že jsem ti vlastně pořád neodpověděl na otázku.
Takže po narození dětí - určitě v domácnosti a pečovat o děti.
Vhodný koníček - rozhodně.
Nějaký částečný úvazek ideálně možný dělat z domu od vyššího věku dětí - proč ne, dá se zvážit.
Ale aby oba makali, děti se odkládaly do školky a vychovával je stát a cizí lidi - rozhodně ne. Za to těch pár korun, co ženská přinese, ani omylem nestojí.
Když udělá žena muži dobré zázemí a postará se o děti, má chlap zajistit rodinu (pozor, ale je jeho věc, jak to udělá a do toho už nepřísluší se ženě plést).

Každopádně, je to relativní.
Feminismus staví otázku tak, že chce každá žena makat ideálně hodinu po porodu.
Islám to staví tak, že kdyby měla žena makat na cizím, je týraná otrokyně.
Já bych to nechal na každém páru, jak jim to vyhovuje a jak se domluví.
Když jsou +- 3 děti, myslím, že žena je ráda, že tu péči kolem nich zvládne v rámci domácnosti a k tomu sem tam nějaký koníček - nebude mít moc času řešit nesmysly.

S těmi aktivitami a cíli.
Je dobré mít koníčky, i jako žena.
Spíš si ujasnit, co je koníček a v čem případně chce člověk něco dokázat.
Také, co je dočasné a co budeš dělat celý život.
S tím osekáním to myslím spíš tak, aby člověk neměl tolik různých aktivit, že pořádně nestíhá soukromý život.
Já už to mám dlouhodobě rozdělené práce-sport/cvičení-odpočinek. I tak to sotva stíhám. Ono taky zamlada toho člověk moc nenaspí a je času víc, po třicítce už si spánku váží. Kdybych měl spát dvě tři hodiny jako na škole a pak celej den do noci trénovat, asi bych se dnes složil do tří dnů.

Co se týče lukostřelby, tak to je náhodou jedna z mála činností na světě, ve kterých dokážou nejlepší ženy porazit nejlepší muže.

Vzduchovka - jako dítě jsem byl neomylný střelec a na střelnicích jsem jim i s těmi cinklými mířidly pravidelně rozstřílel válečky a bral nejvyšší výhry.
No, já umím obecně střílet, ale to už je jiná kapitola.
Každopádně, dodnes mě trochu láká vyzkoušet si ovládnout naplno vhodný kolt a otázku tasení v souboji - divoký západ je mi v určitých věcech blízký. Bylo celkem fajn, když si každý i každá uvědomovali, že je dobré vážit slova.
Vzhledem k mým dispozicím a schopnosti drilové dřiny bych to ovládl geniálně jako jiné typy střelby a pak by mě zastřelil nějakej zoufalec zezadu při souloži s lolitkou.

Pokladla jsi dobré otázky - ale pokud mě nelovíš, má je smysl rozebírat, natož veřejně?

Už jsem to dneska jinde psal - já něco nějaké napíšu a pak mi na základě toho na mail napíše nějaká úplně jiná. Takže musím vážit odpovědi.
Ale nic tajného a jdeš na podstatu nejen ds vztahu (pozor, ds vztah není ale nic jiného než byly dříve defacto všechny vztahy ještě za první republiky - jen se to dnes doplnuje i o tu širší sexualitu, i když bych předky nepodcenoval).

Zatím bych to shrnul jednoduše - rozhoduju ve vztahu o všem, co uznám za vhodné.
To vypadá jako obecné konstatování, ale ve skutečnosti je zásadní - jen pokud je žena s tímto plně vyrovnána a chce to tak, má smysl ten vztah budovat. V mém případě se i vůbec setkávat, protože jednorázovky nepěstuju.
Jedna věc je, že mám nějaká pevně dané pravidla a hranice. Druhá věc je, že část se může uzpůsobit podle typu dané ženy nebo dočasně (zmínila jsi práci - je velký rozdíl před těhotenstvím a po dětech/introvertní a extrovertní žena atd).
Bydlení, práce, peníze, životní hodnoty, životní styl, čas děti - jak tohle nemáš pod kontrolou, nemáš po kontrolou nic. Mít ženu pod kontrolou jen v sexu, to může mít charismatický chlap skoro s každou, to nic neurčuje - právě míra rozhodování mimo sex určuje ds vztah (případně pak od určité vyšší míry 24/7 vztah).
To ale vůbec neznamená, že bych vše nastavoval na 100% možného, je to individuální. Já to nastavuju řekněme jako moudrý a uvážlivý vládce tak, aby to optimálně fungovalo. Dám hodně dobrý příklad paralely z bdsm oblasti - nemůžeš dát jedné submisivní ženě na holou stejně jako jiné, protože co je pro jednu málo, by jinou zničilo (tedy pokud nejsi idiot a rádoby dominant). Moudrý Pán čte řeč těla své subinky a at už s ní dělá leccos, především jí nechce ublížit (říkávám, že si přece nebudu ničit svou věc ).
Takže, klíč je jako vždy správný výběr partnerky - osobnostně, hodnotově, sexuálně, prioritami. Z toho už pak mnohé vyplývá a taky se s lecčím nedá hnout.
Těžko si vyberu za životní partnerku slečnu, co chce do třiceti studovat vš, dělat kariéru, má tisíc koníčků, tisíc kamarádů a vlastně nemá na chlapa, pořádný vztah natož na rodinu čas (pohříchu tento typ vš sub slečen se o mě snaží často).
Spíš mi logicky bude sedět introvertnější typ, konzervativních hodnot, co nejvíc submisivní, ale zároven určité živočišné sexuality (tedy odpadají nějaké ortodoxní katoličky s bloky k sexu apod). Největší slabost mám pro kombinaci oduševnělá živočišná nymfa - tyhle holky se umějí defacto skoro dokonale naladit na mou cns, takže je nám spolu vzájemně skvěle. Bohužel jsou extrémně promiskuitní, což je problém, když jsem monogamní typ (už 2x jsem to proto musel na sílu končit s ženami, se kterými mi bylo nejlépe, ač jsem vlastně nechtěl a ony taky ne).
Takže na vážný vztah pak končím s tzv. mučednicemi, se kterými je to hodně náročné, ale dokáží se muži plně odevzdat. Jak je to hodně submisivní holka z jižní moravy mého archetypu, v podstatě první den je okamžitě ztracená a zamilovaná, moje energie je pro ni neodolatelná a následně získává během výchovy velké pouto (ds výchova je zas na jiné povídání, ale v podstatě připravuješ ženu na ten vztah, aby to v klidu zvládala). No a tím, jak se mi položí k nohám a je připravena ve všem poslechnout, si zase získává ona mě.
Jasně, že bych chtěl pohodovou, oddanou, poslušnou a psychicky stabilní holku, která nemá žádné diagnosy. Ale z pohádek už jsem vyrostl, i když je mám rád.

Takže paradoxně oproti mýtickým představám to ale pro sub slečny nepřináší týranou ženu v kleci bez misky s vodou, jídlem a bez pohlazení, ale naopak ženu štastnou a nejsvobodnější v jejím životě + láskyplný a oboustranně naplněný vztah. Čím víc žena dom muži dá, tím víc od něj dostane (přesný opak různých sub a neutrál mužů) - když mi nedá vše, nedostane v podstatě nic.
On je trik dost v tom, že se žena zbaví řešení všech problémů, složitých rozhodnutí, často i toxických lidí, co ji různě zneužívali (myšleno spíš pracovně, finančně a manipulačně, i když zneužívání dívek v dětství je hlavně na moravě jako virus).
Její jedinou starostí je poslouchat chlapa a dodržovat stanovená pravidla - ten milion každodenních voleb a problémů jí ale odpadá.
Pán sice má nad ní velké pravomoce, ale s nimi taky přijímá tu zodpovědnost a řešení problémů - což laici vůbec nechápou, že ta největší výhra je ds vztah pro tu sub ženu, ne nezbytně pro dom muže (úspěšnému dom chlapovi by bylo nakonec nejlépe bez ženské, kdyby neměl ty dominantní instinkty nebo nechtěl děti).

Abych odpověděl konkrétně k té práci.
To máš jako s věnem. Určitě se nebudu zlobit, když žena přinese do rozpočtu nějakou korunu, ale všichni víme, že nic nepřinese. A když chodí do zaměstnání, nakonec často to její zaměstnání chlapa a rozpočet stojí víc, než kdyby tam nechodila. Ženy moc nechápou, že je rozdíl dělat na svém nebo na cizím, pro své nebo pro vlastní (tak jako dnes zas část mužů nechápe, jak fatální rozdíl je vlastní nebo cizí dítě).
Takže do dětí, přijde na to - pokud to bude plusová a bezproblémová výdělečná činnost, proč ne. Ona žena potřebuje mít co dělat, natož pokud není barák, zahrada, děti atd. Také to dost právě záleží, jaký typ ženy si pořizuju a na jak hluboký ds vztah. Co je vhodné s jednou, není s jinou. Pokud bude žena nastavením a hloubkou submisivity defacto otrokyně, byl bych blázen, abych ji hnal někam do práce k cizím otrokářům za pár kaček - dám ji práci ve svých projektech, tak jako to dělají Asiati u svých slečen a budeme každý den motivovat příchod potomků. :,)
Tohle dost souvisí s mírou feminismu v ženě. Normální ženská chce žít pro svého chlapa a rodinu s ním - jak to tak nemá, je někde problém, zpravidla právě ta emancipace a feminismus.
Obecně platí, že čím menší je problém rozhodovat +- o všem, tím je to pro mě snazší vše nastavovat a také být třeba kompromisní v něčem, na čem ženě záleží, ale nespadá to do pro mě nepřekročitelných hranic. Jak pořád s ženou narážím na třecí plochy, to moc budoucnost nemá. Ve skutečnosti ty třecí plochy s dom chlapem znamenají, že není dostatečně submisivní nebo nemá konzervativní hodnoty. Pouze se do mě zamilovala (nebo se ke mně chce dostat blíž) a snaží se stylizovat do něčeho, čím není, aby mě získala nebo si mě udržela (ne, my muži nejsme tak naivní a hloupí, jak vypadáme).
Tady musím říct, že sešup vztahové submisivity za poslední roky je u žen extrémní.
Já měl pětiletý ds vztah a po návratu do prostoru koukám, že tady vlastně už žádné normální submisivní ženy nejsou, jak to feminismus seřezal. Věci, co byly pro sub ženy naprostou samozřejmostí před rokem 2015 (třeba úprava vzhledu dle požadavků), jsou dnes často neřešitelný problém.
Dá se říct, že kdo si do 2015 nevybral životní partnerku a nevybudoval stabilní vztah, kapánek zaspal. Co se mi dnes nabízí, s tím bych se dřív vůbec nebavil a holky, co jsem kdysi odmítal, by dnes byly s rezervou nejlepší - až tak to spadlo.

Co tě jistě zajímá, jsou ty koníčky.
Tys zmínila druhý extrém zpravidla u velkoměstských vš slečen, že mají tisíc koníčků a tisíc lidí kolem sebe - tam je to boj rozumně osekat a musím říct, že to nemá smysl řešit, jiné nebudou a můj čas je vzácný. Navíc třeba holky z dobrých klanových rodin to mají i nastavené v pořádku, že je tam kupa přátel a příbuzných, to už se osekávat nedá, je to správně - ale jak to člověku nevyhovuje a není stejný typ, přes to nejede vlak (tyhle holky mě občas přesvědčují, že to půjde a jsem to já, kdo říká ne).
Takže mi sedí víc ty introvertní holky s méně zájmy, co chtějí taky žít spíš jeden pro druhého než pořád někde lítat nebo dělat doma nonstop večírky. Já tedy dokážu bavit celou společnost, vést kolektivy, ale doma to mít nepotřebuju, tam chci klid (své děti snesu i si je srovnám, to je něco jiného).
Takže, spíš naopak své partnerky zpravidla dokopávám, aby konečně začaly něco dělat přímo úměrně jejich dispozicím. Ranní cvičení a sport je milovaná samozřejmost. Můj archetyp žen mívá umělecké sklony, takže je v tom podpořím a dodám jim odvahu a motivaci se do toho pustit.
Je to prostě menší zlo řešit introvertní holku ze špatné rodiny, se dvěma kamarádkami, bez koníčků, než rozlítanou extrovertku s tisíci zájmů a tisíci špatných vlivů. S tou první se dá nějak pracovat, jakkoliv je to náročné + ty špatné vlivy se dají osekat + se na chlapa naváže a odevzdá se mu. Ta druhá to prostě nedokáže a neumí dát, žije život někde jinde pro jiné lidi a jiné to nebude.
Když už se mám s ženskou srát, tak bych se rád vešel aspon do její Top 10.
Samozřejmě chápu, že maminku, babičku, pejska, kočičky, hada, křečka, školu, kamarádky nepřekoná ani sebevětší zamilovanost a osudovost. Ale někde v té druhé polovině první desítky bych se rád umístil, když už mi tvrdí, že mě miluje, je navždy moje, jsem její Pán a takové ty klasické ženské otřepané nesmysly.
U bejvalky jsem se vešel dokonce do Top 3 (hned za babičku a psa ), tak jsme to dali dohromady na delší dobu.
A víš, jak si otestuješ tu vaši ženskou věčnou lísku? Těm jednodušším slečnám stačí zkusit sáhnout na vš nebo kamarády-ky. Těm snaživým na vzhled.
Těm složitějším a extra snaživým na prachy.
Když projde i tímhle testem, tak na psa, maminku a babičku už radši nesahat, to bys prohrál a musíš být rád za to, co máš a udělej si s tím děti, ona už ti to pak každá vysvětlí i s úroky.
Pozor, psy mám rád (víc než ženské) - ale ne v kombinaci se slečnami, netuším jak to pak řešit, v bytě rozhodně nijak (to samé koně).
Což k tvému konáctví - pokud to myslíš vážně a osudově, hledej si konáka nebo tak něco a budete muset zůstat v baráku na vesnici. Což jsme u otázky specifických koníčků - jsou takové, které muže či ženu časem přejdou a pak takové, které jsou trvalé a je třeba tomu uzpůsobit životní styl obou.
Třeba já nemůžu jít z Prahy na maloměsto natož vesnici, když tam ani v dnešní době nejsou žádná sportovní hřiště.
Ty zas koně asi do pražského sebevětšího bytu taky nenarveš.
Mně už vadí rvát tam větší psy, se kterými dnes kdoví proč sub slečny chtějí jezdit na první návštěvu. Co na to říct, nevíš?
Já si jen tak představuju, jak ten chlap holce pět minut před setkáním řekne, hele zlato, vezmu si k tobě pitbulla, matku a kočku.
Samozřejmě, když chlap cokoliv řekne, jakkoliv rozumného, tak je stavěn do role nesnášeče zvířat - já zvířata miluju, ale ne v kombinaci s ženskými a jejich úžasnou výchovou a správou + městskými byty.
Pro zajímavost - kdysi jsem k sobě jednu slečnu blíže nepustil, protože měla asi deset koček a zjevně by si je chtěla nastěhovat. Tak jsem to vzal, že jde o zásadní věc a podle toho rozhodl, i když jí to neřekl (nic proti kočičkám, má to více rovin).
Zůstali jsme kamarádi. Pak po pár letech se jí ptám, tak co kočky - a že prej je dala k matce a už je neřeší. Neměl jsem to srdce jí říct, jak to tehdy bylo.
No, je s vámi sranda, že. Já si nedokážu představit, že by chlap svého psa odchovaného od štěněte někomu dal - je to víc než člověk a ženské.

Až takové věci my nebozí dominantní Pánové řešíme.
To víš, zlí dominantní diktátoři a zákeřní predátoři, jak se všude tvrdí - správně bych měl tu blbou čubku držet v kleci, mlátit ji holí a nedat jí najíst ani napít.
Já jsem sofistikovanej manipulátor, takže ženu láskyplně donutím, aby mě ještě na kolenou prosila, že mi chce sloužit a poslouchat mě. A kombinací biče a cukru ve správném dávkování si ji omotám kolem prstu a ona posloucháním na slovo zase mě - říká se tomu symbioza.

Ps: Přijde mi, že to máš v hlavě celkem srovnané.
Jen by se tam někam měl vejít i ten chlap a rodina.
Pps: Chybělo málo a skrz pravidelné odhlašování uživatelů bys o tento příspěvek přišla. Naštěstí už vím svoje.

"ráda střílím z luku, vzduchovky i na střelnici,"

A zlobíš a zlobíš.
Hele, dokud neuvidím, neuvěřím.

Jinak, konit je zřejmě slangový výraz, který účelem nekoreluje s mým zmamutit.
Radši nebudu řešit paralelu k chovu psů nebo koček natož křečků, slepic a kraviček.

Samozřejmě, máš zajímavé portfolio činností.
Já musím říct, že jak toho umím nebo dokážu zvládat hodně, tak si jinak i proto celkem dost vážím klidu a naprosto obyčejných dní a nocí -jen tak- v pohodě, at už bez nikoho nebo se slečnou. Taky už mám v některých oborech ty vrcholy za sebou a nemusím si už naštěstí nic dokazovat nebo něco dosahovat (zpravidla bych akorát překonával sám sebe).
Ono dneska zvláště 20-29 vš slečny mívají tak nabité dny, že vlastně na nějakého chlapa (natož rodinu) nemají čas. Občas to některým pomáhám osekat na věci podstatné a nepodstatné, pilířové a postradatelné - aby zvládaly aspon to ranní desetiminutové cvičení nedej bože 10 000 kroků, neřku-li horizontálně-vertikální jogging.

"programování (zároveň i moje práce) a moji koně a ostatní zvířata."

No a pak se divíš, že ti nikdo svéprávný nevěří, že jsi žena.

Mimochodem, co to byl ten nick na P, se kterým jsem si tě údajně spletl?

Ps: Kdybys byla víc submisivní nebo zamilovaná, už mě budeš na mailu přemlouvat, že mi to chceš nějak efektně i efektivně dokázat.

Pěkné ráno

"Co ty a tvoje záliby?"
Tvůrčí práce a různé menší i větší projekty, sport aktivně i pasivně, zmíněné cvičení, články a knihy, sebevzdělávání, systémová analýza a návrhy řešení problémů, některé oblasti IT (hardware, vývoj AI, grafické návrhy), filmy a seriály výchova hodných i zlobivých slečen, s partnerkou procházky a další společné aktivity atd. Kdysi tisíce přečtených knih. Sbírky určitých cenností nebo užitností pro svůj rod. :,)
Ve skutečnosti jsem rád, když se občas stihnu vyspat - spánek mě baví hodně.

"Píšeš tu hodně o svých vztazích, slečnách"
To jen tak vypadá. Ve skutečnosti to v rámci optického klamu nebude víc než 1%. Stejně tak mají jiní pocit, že píšu jen o politice nebo jen o děvkách a feminismu, nebo jen o bdsm či o sportu. Partnerky si zas vždy myslí, že mluvím jen o bejvalkách. S ženami je kříž, někdy i dva.

"je i něco dalšího co tě baví?"
Pojem baví vs vztahy a slečny, je poněkud odvážný.
Jsem pragmatik - je fajn, když není slečna na zabití a vztah je snesitelný.
Baví mě filmy a sport. Ženu ovládám, mám rád a vlastním, a ona mě miluje a odevzdává se mi duší, myslí, tělem i srdcem. To je o vzájemném poutu, oddanosti, loajalitě a úctě v rámci symbiozy. Baví-nebaví, tak to nevnímám, ale dá se-nedá se-tulíse.

Ad reakce v č. 1204664
Chválím.

Já si to myslím...třeba to někomu i mohlo zachránit "život" - kdo ví

jéééé, děkuji mnohokrát za tolik srdíček po ránu

No, je vidět, že máš odhad na chlapy a biorytmy.
Myslím, že už jsem to na zp občas zmínil - jsem tzv. noční sova.
Takže v noci toho moc nenaspím.
Ale jinak jsem pánem svého času, takže si vše organizuju, jak potřebuju (což i noční sovy musí, aby jim životní styl a práce nekolidovaly s přírodním biorytmem).
U webů platí, že jsem je míval otevřené celý den a sem tam odskočil, takže to pak vytvářelo iluzi online. To už moc nedělávám a i když v rámci počítače odcházím k jiné činnosti, spíš se i odhlásím - asi je to i tím, jak začalo být od určité doby na cz webech nepříjemno a už žádný nelze vnímat nějak domovsky a útulně.

Jinak bych spíš potřeboval někoho, kdo mi dá pěstí nebo mě odvede do postele, když vlezu na český internet.
Také, když jsem zadaný ve vážném vztahu, vyznačuje se to zpravidla tím, že už žádné blbosti moc vedle své práce a projektů nestíhám, když je dělám s vyvolenou slečnou. Ony to ty mé typy žen taky nenesou moc dobře, abych se někde pohyboval bez dozoru mezi jinými mladými ženami, protože jsou si vědomy, jak se ke mně samy dostaly.

Když už jsme u toho, nechceš mi o sobě něco napsat, koníčky, záliby a tak?
Nějak si tě nedokážu zařadit a konkurovat místním stalkerům na to už jsem moc líný a unavený lev.

Hezkou noc

Má to inak nejaký špeciálny dôvod, prečo si uprednostnila php pred java? Keď ide o webové aplikácie, tak mám zažité, že java dominuje.

A jeden dotaz ku koňom. Je pravda, že poníci sú docela jedovaté kone? Myslím povahovo.

V tom sne som to proste vedel. Okrem toho mi prídeš dosť špecifická, aby som si ťa pomýlil. A zaujímavosť, mozog to dobre vymyslel. Fyzicky som ťa ani raz nevidel, ten rozhovor prebiehal vždy medzi miestnosťami.

Tým legacy som myslel starý, zastaralý kód z dob minulých.
A darí sa ti zatial v hrabání sa v starom kóde? Že je to aktuálne tvoja práca ak si pamätám. Som si inak vďaka týmto správam uvedomil, prečo ma tak ubijalo prenikať do toho modelu v práci. Ale neni to zajímavý poznatok, max tak pre mňa, tak o tom už nespamujem.
To s koňami. Nemyslíš to v istom zmysle tak, že máš rada, keď má kôň osobnosť a nenechá sa lahko osedlať? Teda, že je výzva si spolu vybudovať ten vzťah, aby ťa prijal? Mi to niečo pripomína, tak ma zaujalo či to tak máš.

Tak ti budem priať hodne šťastia s nimi, hlavne aby si u toho nevyhorela. Musí to byť aj psychicky dosť záprah, keď nikto v tomto smere s tebou nesúhlasí/nepodporuje ťa, dokonca ani vlastný priatel (aspoň mi to tak vyznelo).

Tak děkuji

Děkuji za plamínek, to nemuselo být, neposlal jsem jej proto, aby pak musel být vrácen...

Ahoj, děkuji za srdíčka a za rady

Ahoj, dnes som sa konečne prihlásil na ZP. A má to svoj dôvod. Som mal dlhú noc a vela snov. A jeden z tých snov mal hodne divný part v ktorom si z nevysvetlitelného dôvodu figurovala aj ty.
Bol to krátky ústrižok sna, kde som bol v nejakom opustenom velkom byte a musel som tam hladať nejaké veci. Tak som vošiel do prvej miestnosti a ty od chodby na mňa s otázkou, že načo tam niečo hladám. Povedal som, že keď nemáš záujem pomáhať tak tam byť nemusíš. Ale to si vždy negovala s tým, že to chceš hladať tiež, lebo ťa zaujíma čo hladám. A tento rozhovor prebiehal v každej miestnosti ktorú som išiel prehladať. Čo som tam hladal netuším.
No tak taká blbosť, som sa chcel o to podeliť.

A teba baví čítať legacy kód? Ja v mojej práci nemám programovanie v doslovnom slovazmysle. Máme tu ale matematický model keď to tak nazvem, ktorý má v sebe vela premenných a vela kódu. No a keď som sem nastupoval do práce a učil sa s tým modelom nejak pracovať, aby som do neho mohol implementovať aj ja, tak to bolo utrpenie sa vyznať v tom chaose čo tam vznikol za tie dlhé roky než som tam vôbec nastúpil. Od vtedy mám docela apatiu k starému komplexnému kódu. O to viac ma udivuje, že ty znieš až nadšene sa v tom hrabať.

Máš dobrý prístup. Ja hry berem ako morálnu vzpruhu, zábavu keď dokončím čo som si stanovil za deň. Ale je pravda, že posledný mesiac tej zábavy je až moc na úkor makania.
Ja som toho hral hodne, by sa nedalo vypísať všetko. Yakuza séria, Persona, Dark Souls a podobné.

Jo tak chápem prečo tak radíš. Mne je jasné, že kôň jak pes neni. Ale vidím v tom hlavne jak moc to musí byť finančne náročné a potom aj časovo. Ale tak docela znieš, že to zvládaš zatial. Nerozmýšlala si už za tú dobu, čo ich máš, že by si sa chcela vrátiť do stavu "pred tým než si ich mala"?

Inak díky za objasnenie bugu. Ja som to tak nejak už vydedukoval, že to súvisí s odhlásením počas písania textu. 2x sa to stalo za rovnakých podmienok, takže som si to všimol tiež.

Ahoj, tak ať je dnes lépe