A já si nemyslím, že by jeden z nás nemusel mít pravdu. Nejde tady o pravdu, jde o to, jak bereme život.
Jsem smířená s tím, že tohle je jen dočasné a skončí to. Ale pořád mám stejný názor.
Proč vůbec potřebuješ mít někoho jistého?

"Co si mám představit pod pojmem dobré zkušenosti?" Samozřejmě to souvisí se zamilovaností, protože dobrý zkušenosti můžeš mít i s kámošema. Ale dobrý zkušenosti s holkou, do který jsi zamilovanej a snad i ona do tebe, jsou jiný. To se těžko vyjadřuje v textu, ale věřím, že si to dokážeš představit.

"Pokud jsem tě správně pochopil, tak kdybych něco měl s holkou, tak bych je vyhledával a stal by se ze mě jiný člověk? Pochybuju." Pokud by to byla dobrá zkušenost, tak je tu velká pravděpodobnost, že ano.

V principu souhlas.
Akorát se to vše vůbec nevylučuje s tím mít ženské či rodinu.
Lepší je to z pohledu evoluce a naplnění účelu zvládnout s nimi.

A být mnich, když jsi měl a můžeš, je lepší, než když jsi neměl nebo nemůžeš.
Je dobré vědět, o co (ne)přicházíš. Já už k mnišskému stavu úspěšně směřuji, ale právě až po odžitých zkušenostech s ženami.
Nemyslím to nijak zle, ale nikdy není pro chlapy moudré vydávat své prohry za výhry.
Pokud je s tím člověk skutečně vnitřně vyrovnán a dospěl k závěru, že je to lepší cesta, pak pořádku (spíše se stává hodně věřícím, ale taky na delší debatu).

Jinak tvůj příběh z tvých příspěvků rámcově znám a už jsem myslím i nějaké rady dával. Otázka je, jestli o ně i o změnu stavu stojíš.
Obecně u sub mužů platí - nehledat dominu, ale ženu s fantazií, se kterou se budete mít rádi. Hledat přirozeně dominantní ženu na plnohodnotný vztah je něco jako hledat perpetuum mobile.

Aha, to je ta tvoje záliba. Na to koukat nemusím. Vím o tom, že se ti to líbí. Už jsme to spolu rozebírali.

Každý má jiný postoj k životu , pochybuju ale že budu ve 30ti něco vidět jinak , když už jsem taková odjakživa .

jasně

Pokud jsi tak spokojený, tak dobře pro tebe.
Ale někdo pořád věří na lásku a na sympatie a na parťáka do života. A někdo chce rodinu.
Možná tu jsme každý sám za sebe a ne každý, kdo se rozhodne být sám musí být osaměly, ale hodně lidí to tak má.
Určitě ve 30 budu uvažovat jinak než teď. Ale nemyslím si, že někdy budu mít stejný názor jako ty.
Mně se obhajovat nemusíš. A přesvědčovat taky ne. Momentálně určitě názor nezměním.

V pořádku, tvůj názor beru. Možná spadáš do těch několika % s "odchylkou". Určitě na to taky bude mít vliv to, že jsi s ženskýma doteď nic neměl, nebo s nima máš špatný zkušenosti. Já s nima mám špatný, ale i dobrý zkušenosti. A tím jsem taky ovlivněnej. Chtěl bych zase zažít ty dobrý.

Jako něco na tom je, ale podle mě je to hrozně těžko proveditelný, až nemožný. Možná pro pár % lidí, co se rozhodnou žít v klášteře. Ale (zdravej) lidskej mozek je tak chemicky nastavenej evolucí, aby nebyl ten člověk vyloženě samotář. A nenalhával si to. To je můj názor. Já taky vidím pragmatickou logiku v tom, zůstat sám. Ale hormony, aminokyseliny a další sajrajty v hlavě mi říkají, že tu společnost (ženskou) potřebuju.

Tak, znám dva a ty poměry času stráveného v práci za to nestojí. Už pracuješ v té fabrice?

Přesně tak.

Jasně že neměnila ...mně stačí společnost třeba jednoho člověka a víc nepotřebuju.

Asi jo, asi časem jsem si uvědomila, že mi to takhle vlastně vyhovuje. Nevyhýbám se lidem, ale taky je nevyhledávám. Ty to taky tak máš, jo

proč? jasně že ano

ahoj, hele já jsem introvert samotář

Přijde mi to málo. Ale neznám tě.

A ty chceš vyloženě do téhle konkrétní firmy?

Přibrat ti nejde proč?

Hele, proč přes tu agenturu? kvůli tomu, kde ta práce je? To je fakt málo, nejde ti přibrat na váze?

Tak, to vydržíš hodně. Proč si myslíš, že bys to nedal? Kvůli váze, nebo tak něco? A víš aspoň kde?

A proč bys to nezvládal? Fyzicky, nebo jinak? Už neděláš v Německu?