TP: Ahoj Neboj, nepodeziram te. Jinak se trochu obavam, ze si to tu ta osoba, ktere jsi nektere veci adresoval, neprecte A diky, tobe taky.

Ahoj!
Viděl jsem tu nějaký vzkaz od ctitele. Já ho nepsal. A protože sem už nechodím (dvě tři minuty denně na projetí pár diskuzí a čumnutí na tvůj profil nepočítám jako chození na Zp. ), tak kdybys někdy v budoucnu myslela, že jsem psal já, pod kteroukoliv přezdívkou: Už sem nechodím a nic nepíšu. Nikdy a nikomu. Měj se krásně a ahoj!

P. S. Ty dvě šmírácké m...y ať pojdou. Dík.
P. P. S. Všechny bonzy na jistém webu vidím a taky vím, od koho jsou. Jsi nenapádná jak hovno v cukřunce, shawty. :mavam:
P. P. P. S. Aby poslední slova ode mě na tomto webu nebyla pro odpudivé existence, tak ještě jednou pro ještěrku: Ať se Ti daří.

Ty jsi dneska něco pila? Nebo jak si mám vysvětlit to, co jsem právě četl?

Děkuji ti za plamínek, oheň důvěry hoří jasně! Vypadá to, že se dneska vesmír usmívá. Je to poprvé (a zřejmě na dlouhou dobu naposledy ), co mi někdo takovou poctu udělil. Několik dlouhých desítek sekund jsem se kochal tou smrští pusinkujích smajlíků a úplně se rozplýval. Smím-li se optat: čím jsem si to zasloužil?

Jo, jsem TP. Už jsem ti to psal. Je to tu nebezpečné. Nedělám si srandu. Mám se tak nějak furt stejně, ale už sem nechci nic psát, tvůj profil je výjimka. Tak ještě jednou ti přeju to, co jsem ti přál minule, a měj se fajn! Pokud možno bez tohoto webu. Ahoj!

Ahoj, ty jsi TP? Jak se mas?
Proc sem nemam chodit? Teda ja se o to porad pokousim, ale moc dlouho to nevydrzim. Vcera mi bylo moc smutno, citila jsem se osamele, sebevedomi na bodu mrazu, tak jsem se tu aspon odreagovala trochu.

*třema lidma

Když tu diskutuješ, tak se dvěma nebo třemi lidmi. Pod deseti různými profily.
Máš svou hlavu, to tě šlechti. Ale prosím, nechoď sem. Nikdy.
Ahoj.

Nemáš zač. Ten je zasloužený.

Jsem výroční! 3000 návštěvník profilu! Yeah baby! To je poprvé, co jsem něčeho dosáhl! Jooooooooooo!

Dekuju, tobe taky..

"a trochu si tu i kompenzuju absenci socialnich vazeb"
Není i tady lepší kvalita nad kvantitou? Navíc tady to není vůbec přirozené. Ne proto, že to je internet, ale že sem chodí málo lidí a 90 % profilů jsou fejci. Už jsem psal, aby sis tu dávala pozor? ;-D

Kdybys už nereagovala, tak ještě jednou ti přeju, aby se ti dařilo v životě. Někdy se k tomu štěstí člověk snad doplazit musí, pokud si to aspoň trošku zaslouží. K čemu by ty Bible pak byly?

-Asi mam moc malou komfortni zonu, mezi lidmi jsem v takovem napeti a zaroven od nich vzdalena, ze citim vzdycky trochu ulevu, kdyz prijdu domu. Mezi lidmi jedu jenom na automat a vsechny socialni situace jsou bud katastrofa nebo prazdnota. Nekdy si predstavuju, ze jsem nekde daleko v prirode a kolem nejsou zadni lide, nikdo me nevidi ani nehodnoti, jsem tam sama a citim ulevu.

Nepsal jsem to já? Míval jsem to tak, dlouho, a trošku pořád mám. Ale už to není tak hrozné. Nebo to tak hrozné není proto, že s lidma moc do kontaktu nepřicházím. Všichni si žijou přirozeně, jako by na tom nic nebylo, a já to sleduju a snažím se hrát na jednoho z nich a doufám, že nepoznají, že to hraju. S těma rodičema jsi mě překvapila, bych podle toho, co píšeš, čekal spíš ty hodně kritizující, u nich vznikají tyhle problémy, že se člověk bojí být přirozený, nebo mu to vůbec nejde. Já to naštěstí neměl tak hrozné, jako bývá jinde, ale četl jsem o tom, že to, o čem píšeš, je důsledkem takové výchovy.

Paranoidní nejem nejsem, ale dokonce nejsem paranoidní tak, jak by bylo potřeba. Dej si pozor, ještěrko, velký pozor.

Doufám, že to nebude prokousávání, ale fajn čtení. Jak mě něco zajímá, tak mi to čtení jde samo.

Pokud jde o můj život, tak já jsem dost skeptický k tomu, že by se mi mohlo něco vydařit, tak čekám, kde na mě vyskočí bubák a já zjistím, že je něco špatně. Ale třeba na to nedojde a to špatné bude v úplně jiné podobě, než na jakou jsem zvyklý. Abych viděl celý obraz, tak to asi bude potřeba. By ses divila, nebo možná nedivila, co lidská psychika dokáže. Ale to bych moc prozrazoval, jak by napsal alien. Který je, a píšu to střízlivý, jeden z těch normálnějších tady. U magorů není nejhorší to samotné magorství, ale že to umějí skrývat. A proto ještě jednou, ještěrko, dej si majzla, ti lidé tady nejsou normální. A když to píšu já, docela dost velký ujeťouš, tak to už něco znamená. Jestli sem budu chodit, tak jenom reagovat na tvoje komentáře. Nic jiného mě k tomu už nedokope. Fakt ne.

Ahoj.

Tak idealni to neni nikde, ale ja myslim, ze mam dobre rodice.
Asi mam moc malou komfortni zonu, mezi lidmi jsem v takovem napeti a zaroven od nich vzdalena, ze citim vzdycky trochu ulevu, kdyz prijdu domu. Mezi lidmi jedu jenom na automat a vsechny socialni situace jsou bud katastrofa nebo prazdnota. Nekdy si predstavuju, ze jsem nekde daleko v prirode a kolem nejsou zadni lide, nikdo me nevidi ani nehodnoti, jsem tam sama a citim ulevu. Ale celkove mam ten zivot jako v mlze, jsem porad takova nepritomna, unavena, prazdna.

No i kdyz nevim co u tebe vedlo k cemu, tak aspon se v tvem zivote neco deje a snad to aspon vedlo k necemu dobremu

"A neber to osobně, jsi tu jediná, se kterou bych si rád psal"
No me to po pravde spis trochu prekvapilo, ze jsi najednou zacal psat. A taky pises i trochu jinak, nez normalne, tak to je taky fajn.

"A nepiš si maily s nikým ze Zp!"
Nejsi zbytecne paranoidni nebo pesimisticky? Myslim, ze na tom nic spatneho neni, obcas si odtud s nekym napsat, ne ze bych si teda buhvi jak vypisovala..

No ty mi radis, abych sem nechodila, ale ja jsem holt trochu zavislak a trochu si tu i kompenzuju absenci socialnich vazeb, i kdyz sem ted pisu trochu min. Tak treba se povede tobe sem nechodit:P

Taky ti preju hodne stesti a at se prokousas i temi biblemi Tak pa

Stačilo napsat Sovovi o těch chuděrách a už to "tajemství" v sobě nemohl dát držet. Stačí písknout a oni začnou skákat.

Ty ješťo sem nechoď, jestli nemusíš. Je to prosba, přání i varování zároveň.

Určitě můžeš do toho světa zasahovat. I když to nejde ze dne na den. Je to cesta. Na začátku je důležité si uvědomit, kde začal problém a co ten problém v životě způsobuje. Od toho se lze hnout dál. Vždycky to začíná v dětství. Tam hledej. Tvoji rodiče byli nejspíš toxičtí, možná i psychopatičtí. Když si o tom něco najdeš, uvidíš tam v tom popisu své rodiče a pak už je to jenom čtení toho, co to s tebou udělalo a budeš kroutit hlavou, jak to sedí. Pak už budeš vědět, co s tím dělat a podle míry "postižení" to bude na terapii, nebo to zvládneš i bez. Někdy stačí prášky, protože je to spíš organická porucha a po zbavení se deprese to půjde dobře i bez terapie. Nejsi máklá nebo divná, co pocituješ je důsledek toho, co se ti dělo v dětství.

Jak píšeš o tom nepsaní, tak to asi bude lepší. A neber to osobně, jsi tu jediná, se kterou bych si rád psal. Kdo jsi měla být? Někdo jiný, komu jsem připisoval nejen tvé komentáře a u koho jsem si nedokázal představit, co je ten člověk zač. Chybama se člověk učí. Vědět, že ty nejsi ona, měl bych jasno dřív. Ale pak bych zase neprovedl něco, a pak zase něco a zase něco, co vedlo k něčemu, co pak zase vedlo k něčemu, až jsem se dostal k někomu. Vlastně nevím, kdo z vás dvou byl pro ten výsledek důležitější. Škoda, že mi ten někdo nedá pokoj, měl bych na něj fajn vzpomínky, takhle ne.

Dneska jsem si ověřil, že je to s těma lidma, co sem chodí, ještě horší. Jseš fajn holka/ženská (nevěřím, že bys byla chlap nebo dokonce někdo z těch ldí, to se totiž vylučuje s něčím, co vím jistě), tak jestli to bez tohoto webu zvládneš, tak to tu zabal. A nepiš si maily s nikým ze Zp! Víc ti napsat nemůžu a to ani soukromě.

Snad najdeš v životě štěstí. Nikdy to nevzdávej, prosím. Ahoj.

"Vidím, že se do reakcí na to, o čem jsme si psali dřív, moc nehrneš."
To mas asi pravdu, citim se kvuli tomu trochu provinile. Delam to i u jinych lidi, ze neodepisuju, i kdyz ne nejak ucelove, spis si reknu, ze pozdeji.. Vetsinou nevim moc co, tak mi prijde, ze bych je stejne nejak unudila, nebo je mi to proste jedno, kdyz stejne necitim zadne emoce. Tak k cemu pak dbat na nejake spolecenske konvence?

S temi emocemi jsi to napsal moc hezky. Jen to moc nevztahuju k nejakemu konkretnimu zraneni, ale ze takova proste jsem. Mozna sikana to prohloubila, ze od te doby citim prazdnotu, i kdyz spis zalezi na tom, co je ted. Asi jsem se naucila (coz je muj prvni problem) uplne splynout s okolim, byt neviditelna a stala se jen pasivnim prijemcem osudu a vule druhych. Asi jsem zapomnela, ze do vnejsiho sveta taky muzu zasahovat a aktivne se na nem podilet. No a druhy problem je ta absence emoci. To je jako bys byl na pousti a mel silenou zizen. To pak clovek prestane venovat pozornost zajmum, nejakym snum do budoucna, praktickym vecem i mezilidskym vztahum. Bude mu vsechno jedno, protoze vsechno se stane prazdne. Tak pak se mi tezko bavi i s tebou treba o hudbe, o Bohu, i kdyz to co pises je zajimave, jenze ja nemam uz o nic zajem, jsem jenom prazdna nadoba.

"tak mi došlo, že bude lepší, když si už psát nebudeme. "
Ty jsi velmi vnimavy a dokazes nektere veci dobre vystihnout, jen bohuzel vydavas energii spatnym smerem..Takze urcite to tak pro tebe bude lepsi..

Jiak na tom, co jsi mi poslal, neco je. Ze clovek po spatnych zkusenostech (nebo v ocekavani spatnych zkusenosti) radeji druheho odmitne nebo se vsemu potencialne neprijemnemu vyhne.. Jenze pak strada.. Nebo kdyz clovek celil silnym a neprijemnym emocim, tak se pak jakoby odpoji od sveta

"Bych ti doporučil už sem nikdy nic nenapsat a ani sem nechodit, "
No to bych po pravde rada..

"Ani o tom nevíš, ale hrála jsi v tom taky roli. Měl jsem tě totiž za někoho jiného. Kdybych věděl, že ten někdo nejsi, děly by se věci jinak. Nepsal bych ti o Caveovi, o Bohu, o tom, že některé zkušenosti vedly k pochopení toho či onoho a můj život by se taky vyvíjel jinak a zrovna v tom životě se mi udála změna největší."

No pises trochu tajemne, tak tezko rict, co myslis tou zmenou... Takze jsi mi napsal, protoze sis myslel, ze jsem nekdo jiny? :D To by me zajimalo kdo..
A tu zpoved jsem nepsala, temer vzdy pisu pod svoji prezdivkou..

"A teď už se mi konečně nabídni, subko, nebo budu zlý!"
Haha.. no zatim ti to moc nejde..

A jak pises o te zahorklosti, to jsem mozna taky.. Nebo mozna trochu zapskle muzu pusobit, nevim.. Ale ja uz to ani nejak moc nevnimam, jak pusobim, vsechno je jakoby strasne vzdalene. Vsechen zivot, lidi i pocity.

1247279
Kdybys to napsala pod svou přezdívkou, tak ti tam lidi píšou hnusy a doporučení, aby ses šla léčit. Takhle ne. Ale i tak je vidět, že lidi netuší, o co jde.
Psala jsi to ty, že jo? Jestli ne, tak jsem se netrefil, no.

Věřím tomu, že tam venku někdo pro lidi, jako jsme my, je. Přestal jsem tomu věřit, rezignoval jsem na spoustu věcí v posledních letech, ale minulý rok se dost věcí změnilo. Ten pocit budou mit tihle lidé furt, myslím, ale ono nejde o to se ho zbavit, nemít ho, ale potkat někoho, kdo je na tom stejně. Ne podobně, stejně. Jenom toho člověka musíš poznat a k tomu musíš znát i sebe a on taky. A ještě se potkat ve správné době. Takže na to, že někoho takového potkáš, zapomeň. Nebo potkáš a pak budeš litovat toho, že jsi ho nepotkala dřív. Nebo potkala, ale nepoznala. Nebo... Vždycky bude něco, kvůli čemu to bude na hovno.

P. S. Pro psychopaty: Vaší "péče" si vážím, ale jednak jste opět mimo, jako už tolikrát předtím, jednak vám do mě fakt nic není. Za ten skoro rok už vám to mohlo docvaknout, zvlášť když jsem to dával dost jasně najevo, stačí umět číst. Ke spokojenosti mi chybí +1 (netýká se nikoho z virtuálna, jak si myslíte; už jsem psal, že jste mimo?) a -2. Přeberte si to v těch vašich palicích, jak chcete.

Ale zase nedává smysl si přestat psát, jestli chceš (já jo), když psychopati už tě stejně mají v hledáčku. Já tě jenom nechci zatahovat do něčeho, co se tě vůbec netýká a co si nezasloužíš. Fakt sem chodí pošahaní lidé. Věř mi. Nechám to na tobě. Ten mail sem ale nedávej. Nikdy. Žádnej. Myslím to s tebou dobře, i když ti to může připadat paranoidní a šílené.

Ahoj.