To si děláš prdel, ne? Šmankote. Najdi si něco lepšího. Však Ti to lidi už psali.

Někdy v dávné minulosti jsem Ti něco poslal a potom jsem měl pocit nevděku z Tvé strany. Neřeš. Mám jen své náladičky. I muži mají své dny.

Ráno moudřejší - pořád ho chceš smazat?

Narodil jsem se mimo naši republiku a v Praze žiji 56 let

Ad dotaz na LF:
Fuks je můj oblíbený spisovatel. Ale netuším, zda máš na mysli zrovna jeho, když mu říkáš tak familiérně a když se ptáš zrovna mě, vystudované knihovnice. Tak významného autora přece nemůže nikdo z oboru neznat. Předpokládám, že většina sečtělých lidí ví, kdo to byl, patří to ke všeobecnému přehledu.

Ahoj, dík za nabídku, ale ani omylem!

Jsi pošahaný, neber to ve zlém. Pamatuju si tu aféru s Archivářkou, jak ses na ni upnul - to mi už definitivně došlo, že je s tebou něco hodně špatně.
Nevím, co konkrétně teď řešíte s PLM (čtu teď její příspěvek na tvém profilu), ale souhlasím s tím, jak tě charakterizovala.

Jinak jsi hodně inteligentní mladý muž - a pokud budu soudit podle fotky na jednom tvém bývalém účtu, tak ani ne nehezký - ale jsi beznadějně porouchaný.

Nemám s tebou problém

Navazuju na to ze zpovědi Chce dítě:

Psala jsem, že se ozu brzy, až na to budu mít kapacitu, letošek je pro mě dost hektický, řeším jednu jobovku za druhou a jsem ráda, že vůbec dýchám. Nežiju na Zpovědnici, nějakou dobu jsem tu ani nebyla, nebylo kdy odbíhat z reálného světa k webu.
Jasně, chtěla jsem ti poradit ohledně té práce, ale protože to není na dvě věty, potřebuju k tomu klid a čas, určité rozpoložení. Buď dělám věci pořádně, nebo vůbec, takže jsem se do toho mailu nenutila, když jsem měla plnou hlavu starostí - byla by šaškárna psát žvásty "ze slušnosti" jen proto, abych měla splněno. (Jsem líná dělat úplný nesmysly.) Zároveň ani nenastala varianta, že bych se rozhodla utnout komunikaci. Naopak jsem myslela, že si k tomu mailu sednu během pár dní, protože situace kolem mě se pomalu vrací do normálu.

Ale:
Když jsem si dnes projela, čím sem poslední dobou přispíváš (přestala jsem to předtím nějak sledovat), zjišťuju, že nepoznám, kdy to myslíš vážně a kdy trolíš. Tím už bohužel padá možnost další komunikace. Neumím si povídat s někým, kdo vystupuje na střídačku jako dvě protikladné osobnosti. Bavit se normálně s někým, u koho nevím, nakolik je autentickej a nakolik přehrává.

Tady končím, promiň, už nenapíšu.

S jógou a meditováním jsem začal tak kolem dvaceti, takže nějakých padesát let. Ale jsou různá období v životě, někdy jsem se tomu zase tak intenzívně nevěnoval.
Do jakých stavů se dostávám - to asi neumím dobře popsat; asi to není nic srovnatelného s drogama, ale nějaké hlubší pochopení života to určitě přináší.

Po smrti - koukni, co jsem ti napsal minule - ještě to máš v profilu. Myšlenku reinkrnace jsem přijal, zvykl jsem si na ni, trochu to bylo i tak, že jsem se tak vlastně rozhodl. Kdyby po smrti nic nebylo, tak se vlastně nic nestane - nebude nijak vadit, že jsem žil s tímto přesvědčním. A zkušenosti z meditaci to spíš potvrzují.
Ale taky to je ještě trochu jinak - podle budhismu se nepřevtěluje toto naše domělé "já", ale jakési jádro člověka, kterého si nejsme v běžném životě úplně vědomi.

Hele, a on tě dotáhl zpátky na sever, nebo jak? nebo proč ses vracel? nostalgie nebo jsi to v Praze nedával?
Jo, tomu rozumím že na tebe může mít tenhle vliv. To je ale blbý, no..a dokážeš ho hodit do úplně ignorace? máš i jiné kamarády, kteří ti ho mohou nahradit?
Prosím tě, tak mě tak napadlo ohledně toho vlivu otce, jaký vztah máš s matkou? Jaká byla, žila s tebou v jedné domácnosti?
Tenhle tvůj kamarád - je ti doufám jasné, že vycítil že má nad tebou určitou "moc" a může si k tobě dovolit co si dovoluje.
On je jak daleko od tebe?

A tak, zase je fajn, že to bereš takhle. Hele, tak já myslím že v Praze najdeš práci hned..ale nevím co by ti vyhovovalo.

Já jsem ti psala že tam nemáš chodit. To není práce pro tebe. Zbytečně se podcenuješ

V jakém směru?

Tak já miluji psy. Miluji na něm, že vím, že mi nikdy neublíží, že mě nikdy nezradí, nikdy neodejde a bude mě milovat pořád. Že se na něj můžu spolehnout, taková ta bezpodmínečná láska, kterou mi v životě nikdo nikdy nedal a nedá. Taky proto jsem psovská a ne kočková. Můžu se na něj spolehnout, vždy ho tu budu mít. A já ho mám. Ale bohužel ho už tak trochu ztrácím..každým dnem.

mám..a není to z rodiny

Teprve teď jsem si přečetla, cos mi psal o rodiné. Děkuju za otevřenost, není jistě snadné o tom mluvit. Odpovím v mailu, je to moc osobní téma.

Měj se fajn.

Omlouvám se, byla jsem na dovolené a vůbec nekoukala do pošty, brzy ti napíšu.

V rámci jedné firmy jsem přešel na jiné oddělení. A z toho původního mě brutálně pomluvili jako trest za to, že jsem od jich odešel a polepšil si.

Různé situace. Co se stalo např. mně: Zneužití osobní informace řečené mezi čtyřma očima a následná prezentace před partnerkou, pomluvy ze strany bývalých kolegů v nove práci apod.