Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Se mnou vyj3balo tolik blizkejch kámošů, že už žádný ani nechci.
|
|
|
|
Jsem na tom stejně.
|
|
|
|
Mám to vlastně dost podobně. Mám jen velmi malý okruh přátel a vzhledem ke vzdálenosti se s nimi ani nevídám tak často, jak bych si někdy přála. Naštěstí jsou to lidé, se kterými sdílím podobné hodnoty a pohled na svět, takže i když se nevidíme často, mám u nich takový ten vzácný pocit…
Nikdy jsem úplně nezapadala do toho konvenčního „jdeme do hospody, na party, někam mezi lidi…“. Tyhle věci mi vlastně nikdy nebyly vlastní a šly vždy mimo mě.
Jsem introvertní duše a mnohem raději strávím večer s dobrou knihou, při vaření něčeho, co jsem si zase jednou usmyslela vyzkoušet, nebo u klavíru. V takových chvílích mám pocit, že svět na chvíli ztichne a je mi v něm dobře.
Nemám ráda small talky. A ve chvíli, kdy se ocitnu v situaci, kde je společenská konverzace tak nějak povinná, tak moje sociální schopnosti se odeberou neznámo kam :D s cizími lidmi jsem často až absurdně tichá a v práci mě mají pořád za takovou tu tichou vodu :D i když pozor…občas taky umím pořádně rozčeřit břehy. Jen člověk musí mít to štěstí být zrovna u toho :D
Občas mi ale přece jen začne chybět trochu větší dávka lidské společnosti. Tak si řeknu, že bych měla něco podniknout, bezhlavě se do toho pustím a po několika minutách si říkám, že vlastně vůbec nebyl tak špatný nápad zůstat doma.
Možná ale postupně zjišťuju, že nepotřebuju být společenská nějakým „správným“ způsobem. Že nemusím chodit na večírky ani mít kolem sebe deset lidí, abych měla pocit, že žiju dostatečně společensky. Spíš bych si chtěla najít nějaké záliby a prostředí, kde se lidé přirozeně potkávají kolem něčeho, co je baví…kde není potřeba okamžitě někoho oslovovat, dělat small talk a během pěti minut ze sebe vydolovat extroverta.
Možná by mi vlastně vyhovovalo poznávat lidi trochu pomaleji. Přes nějaký společný zájem, kurz, hudbu, knihy, vaření, cokoliv…prostě nejdřív společná činnost a teprve potom případně konverzace. Přijde mi, že právě tam mají ty mezilidské vztahy větší šanci vzniknout tak nějak přirozeně a bez toho nepříjemného pocitu, že člověk musí okamžitě „zapadnout“.
A asi bych ti poradila i něco podobného…netlačit na sebe, že musíš mít najednou velký okruh lidí nebo žít nějakým společenským životem jen proto, že to tak dělají ostatní.
Někdy stačí najít jednoho člověka, se kterým je příjemné mlčet, jeden koníček, ke kterému se budeš rád vracet, nebo jedno místo, kde se budeš cítit trochu více sám sebou.
A hlavně bych se nebála toho, že jsi „divný“, pokud ti nevyhovuje něco, co vyhovuje většině. Možná jen potřebuješ jiný druh blízkosti a jiný druh společnosti. A to mi přijde vlastně docela hezké :)
|
|
|
|
viem o čom hovoríš.
netuším ako to vyriešiť.
môžeš ísť v noci do baru/krčmy na pár pív. a rozrozprávať sa.
myslím že problém nie je v tebe ale v našom spoločenskom systéme. každý musí niečo dokazovať za seba.
|
 jolaus |
|
|
|
jesterka: To já jsem taky nebyl oblíbenej, ale asi jsem to měl jak popisuješ, že jsem měl pocit, že je všechno jak má být a postupem času jsem si uvědomoval, že se odlišuju a nikoho vlastně tolik nezajímám.
Já ne že bych se nechtěl změnit, jenom už jsem nad tím zlomil hůl. Samozřejmě by se mi líbilo být úplně jinej, ale ...
DAREDEVlL: To já to nedělám :-)
|
|
|
|
IM88: No to ja tedy nebyla oblibena ani na zakladce a uzavrena jsem byla vzdy, ale par kamaradek jsem take mela a hlavne jsem si jeste neuvedomovala, jak moc jsem "jina", jak moc mezi normalni lidi nezapadam. Tehdy jsem si jeste myslela, ze jsem jako ostatni lide a svet byl veselejsi.
Ted mam pocit, ze me lide odmitaji, ze at udelam ci reknu cokoliv, tak je to spatne. Pripadam si sama i s lidmi. Po pravde neumim si predstavit, jak tohle zmenit. V tom se lisime, ja bych se zmenit chtela, ale prijde mi to nemozne.
|
|
|
|
-Mně není příjemné koukat na lidi jak pijí, já mám k alkoholu úplný odpor.
Tak to nedělej.
|
|
|
|
Mně není příjemné koukat na lidi jak pijí, já mám k alkoholu úplný odpor.
-------
souzním
|
|
|
|
Loca Loca: Vlastně máš pravdu a je to tak a jsem za to hrozně rád. Lidi už to začínají více přijímat, ale za sebe mohu napsat, že stejně nechodím nikam, kde koukám na lidi co pojí a odchází ve stavu, kdy druhý den nebudou vědět, co říkali nebo dělali. Mně není příjemné koukat na lidi jak pijí, já mám k alkoholu úplný odpor.
|
|
|
|
jesterka: Tak to vítej na stejné lodi. Kam poplujeme? V dětství jsem měl taky všechno v pořádku, až do konce základní školy jsem chodil s partou kamarádů si hrát ven, jezdit na kole, skateboardu a od od doby, kdy se to rozpadlo se to jen a jen zhoršovalo. Já s nimi nedokázal ani udržet kontakt, protože už jsme se nevídali a přitom jsme od sebe bydleli i kousek. Každý pak měl úplně jiné zájmy a dneska bysme se sotva poznali nebo pozdravili. A pak už jsem byl spíš ten upozaděnej, i když jsem patřil do nějaké skupinky a nebyl úplně outsider a ta skupinka po čase znovu skončila. A v dospělosti už to není tak snadné, to už má každý zájmy trochu jiné.
U sebe myslím, že už se mi to nezmění. Já se ani měnit nechci, v tom jaký jsem, ale jen ta samota, která asi díky tomu a mně vzniká je ubíjející.
|
|
|
|
"Smyslem mých obou komentářů je pointa, že vina na okolí minimální, až žádná. "
Smyslem tvých komentářů je vytvořit dojem, že komentáře, které píšeš ty, nejsou tvé.
|
 sis přivstal jo |
|
|
|
Mam to stejne jako ty. A vlastne skoro cely zivot, kdyz nepocitam detstvi. V jakemkoliv kolektivu jen mlcim, jsem sama a i kdyz se snazim obcas bavit, nema to zadny smysl, take jsem pro druhe lidi nudna a nezajimava. Take uz neverim, ze se to nekdy zmeni.
|
|
|
|
Já myslím, že dnes se už ve společnosti bere zcela normálně když nepiješ alkohol. Vlastní zkušenost.
|
|
|
|
Mohl jsem to napsat jasněni. Smyslem mých obou komentářů je pointa, že vina na okolí minimální, až žádná. Funguje čistá pravděpodobnost.
Pokud mám v populaci 20% hypersenzitivních lidí, ze své podstaty toužících po hlubokých vztazích a já žádného nemohu najít a žádný nehledá mě, tak je chyba na mé straně 100%.
Proto mě dost dráždí, snaží se li někdo přehodit vinu na ty venku a že v tvém vyjadřování tendence jsou.
Sice píšeš slabiny své, abys ale tam nenápadně vklínil i nějakou výtku na okolí.
Je to velice nespravedlivé, sám mám v okolí velice hodné a duševně čisté lidi, pro které je smysl života páchat dobro.
|
|
|
|
Píšeš, že jsi uzavřený.To ses uzavřel před světem ty sám. Ostatní to mohou brát tak, že o ně nestojíš, tak se ti nevnucují. Musíš projevit i ty zájem, nečekat, že to musí první udělat ostatní, to by ses nemusel dočkat. Píšeš, že je s tebou nuda. To se tak zase nepodceňuj, myslíš si, že s každý je pořád zábava? Není, stačí normálně si popovídat.
Jestli chceš něco, musíš se snažit i ty. A nehroutit se z toho, když třeba nebude mít zájem.
|
|
|
|
Já si celou realitu uvědomím tehdy, jsem li vnitřně naštván a zklamán.
Najednou se lidé začnou chovat jinak, odtažitěji, nepřitahují se ke mne, ale odpuzují.
Kdybych sklouzl k interpretaci ze svého pohledu, tak bych došel k tomu, že mě v tu chvíli nikdo nemá rád, že se mi svět mstí, že do něho nepatřím a mohu v tu stejnou chvíli toužit, aby mě někdo přišel zachránit, utěšit, uklidnit a všechny ty obavy vyvrátit.
Když se ale převtělím do těch lidí kolem, tak co vlastně vidím.
Vidím kluka, který nevysílá žádný vřelý signál, vypadá naštvaně, vypadá arogantně, vypadá, že ho budu jen otravovat a protože mám své strach i ego, tak raději neudělám nic a nic do té míry, aby si myslel, že mě vůbec nezajímá a je pro mě vzduch.
A moje hlava kluka to příjme za pravdu, že vzduch v tu chvíli jsem a celé se to zacyklí a znásobí a čím více jsem neštasstný a naštvaný, tím více se lidé odemne odtahují.
Vznikají rozpory v interpretaci těch stejných emocí.
Lidé chybně leč přirozeně dělají chybu, že předpokládají, že jim ten druhej vidí do hlavy.
Být tebou, úplně se odprostím od nějakých myšlenek typu nepiju a proto mě nemají rádi. Nejsem zábavný a proto mě nemají rádi.
To je marginálie, která hraje minimální roli.
Problém je v tom, co vysíláš a jak to interpretuješ ty a jak lidé kolem tebe.
Ty si překládáš - moc nemluvím, jsem nudný, proto mě nemají rádi.
Ale ve skutečnosti to může být nemluvím - lidé kolem tebe si myslí, že je nemáš rád ty, nemáš zájem bavit se ty.
Je li někde ticho, tak protože každý žije ve svém vesmíru a bublině, vžddy si to vztáhne na sebe.
Aha, on nemluví? Takže jsem pro něho nudná jo. Beru na vědomí, nebudu ho tedy obtěžovat.
Ty si to interpretujes, nepřibližuje se ke mě, aha, tak mě nemá ráda.
|
|
|
|
A jak sis nasekal dluhy ? Sázel jsi, hazardem ?
|
|
|
|
"a pořád je toho víc, až jednou naše trpělivost přeteče."
A stane se pak co?
|
 toabysečlověkbál |
|
|
|
Jestli se k okolí chováš stejně jako v 1270837, tak se nediv.
|
|
asi mánie zase |
|
|
|
Odlišný na momentík
/// copak někdo s někým rád tráví/netráví čas proto, protože nikdy neřekne/řekne sprosté slovo a nebo si dá/nedá panáka?
Co si každý dělá v soukromí je jeho věc. Když někdo tráví večery v hospodě, je to taky jeho věc, ale já ho nevyhledávám.
/// Proč píšeš, že máš vzácné hodnoty dnes nevídané. Jak to víš, že ty hodnoty jsou kladné a ne záporné?
Tak o tom se snad nemusíme bavit, že například alkohol je společností uznávaná droga a na lidi, co alkohol odmítají je koukáno skrze prsty.
/// Proto se ti vyhýbají, máš v sobě toxické prvky.
To je možné.
|
|
|
|
Jsi mi podezřelý, nevěřím ti to co píšeš. Vidím tam prosáknutí skutečné pravdy.
Proč píšeš, že jsi moc slušný, že nepiješ alkohol, nebereš drogy, copak někdo s někým rád tráví/netráví čas proto, protože nikdy neřekne/řekne sprosté slovo a nebo si dá/nedá panáka?
Proč píšeš, že máš vzácné hodnoty dnes nevídané. Jak to víš, že ty hodnoty jsou kladné a ne záporné?
Jakože ty jsi určil co je správné a co ne a tedy ti blbci venku jsou zlými, protože je nevyznávají?
Proč píšeš, že tě nikdo nevnímá, i když máš pravdu?
Co to je ta pravda vlastně? To je subjektivní názor každého člověka a nemá li jiný člověk názor stejný jako ty, tak nemá pravdu?
Degraduješ druhé lidi, působí to na mě hodně nesympaticky.
Oni to cítí, lidé mají velmi citlivé senzoty na faleš, na to, jestli je někdo soudí a hodnotí, jestli se někdo na ně dívá svrchu, cítí jeho motivace, zda mu jde jen o prosazení své pravdy.
Tak i lidé cítí, má li je někdo doopravdy rád a nemá žádné skryté úmysly.
Proto se ti vyhýbají, máš v sobě toxické prvky.
|
|
|
|
To je ale v pořádku. Nemusíš být středem pozornosti, jestli je to proti tvé přirozenosti. Jsou lidi, co furt někde lítají a jsou tací, co jsou v pohodě sami se sebou. A o takových se moc nedozvíš, protože o tom málokdy hlásají do světa. Ok, možná tak, že dávají nějaké své příspěvky na sociální sítě.
|
|
|
|
Další samotář: Tak pod to se můžu podepsat, lidi pořád chtějí a pořád je toho víc, až jednou naše trpělivost přeteče. Cestování se zdá jako způsob řešení problémů, ale je to pak další věc, která je zase o samotě. Během cest se dá natrefit na bezva lidi a už jsem jich několik potkal, jenže to je dočasné a zmizí. A já už ani pomalu nechci navazovat při cestování vztahy nové, protože vím, že se s tím daným člověkem za chvíli rozejdu a každý půjde po jiné cestě.
|
|
|
|
KocourJarda: To si právě nemyslím. Mám pocit, že všude vidím a slyším, jak spolu lidi něco podnikali, jak si šli sednout po práci, do baru, do hospody. Ale když tohle pro mě není a v případě, že bych tam šel, tak bych tam utrápeně jen seděl a čekal na první příležitost úniku. Když to napíšu úplně hloupě, neumím si sednout ke stolu, sedět tam a bavit se s ostatníma tak, jako ostatní a jak to je v dnešní společnosti běžné i očekávající.
Partnerku jsem měl, byla něčím jiná, ale už nemám a dokonce mám pocit, že už se nikdy tak nezamiluju.
|
|
|
|
Loca Loca: Děkuju za milá slova. Musím napsat, že vím o hodnotách, které mám a jsou celkově vzácné v dnešní době. Na druhou stranu k čemu mi jsou, když nemám ty, díky kterým bych se více socializoval a ukázal druhým jaký vlastně jsem. Jsem si téměř jistý, na koho by padla volba, kdyby si člověk měl vybrat jestli bude trávit čas s někým, s kým se pobaví nebo s kým se unudí k smrti. Je to možná silné tvrzení, ale životní zkušenosti mi to ukazují úplně jasně. Lidi chtějí zábavu, uvolnění a já to chápu, ale neumím nabídnout. Ve skupině 4 lidí a víc se cítím upozaděný a že mě nikdo nevnímá (i když kolikrát mám třeba pravdu), jen to neumím prosadit takovým stylem, aby to lidi brali.
A co pak se mnou? Nic.
|
|
|
|
Člověk bez humoru nemá odstup od života. Ale to není vrozené.
|
|
|
|
Co by jiní za ten tvůj "nenormální život" dali. Sportuješ, máš práci, rodiče. Měl jsi partnerku. Řekl bych, že žiješ naprosto normálním životem. :)
|
|
|
|
A víš, že právě to, co o sobě píšeš v odpovědi Povídali je na tobě moc hezké. Tedy aspon pro mne. A věřím, že nejsem jediná osoba, které by se právě tohle na druhém líbilo. Asi na tebe dopadl nějaký splín..přitom mi přijdeš jako kvalitní člověk do dnešní doby.
|
|
|
|
Nejsi sám, takových jako ty je hodně. Já nemám taky žádný kamarády, vzhledem jsem vůči ostatním lidem negativní, vyhýbají se mi a mluví o mě ošklivě za zády. Kdykoliv někdo potřeboval pomoct, pomohl jsem a nikdy se mi to nevrátilo zpátky. Lidi si na to zvykli a chtěli víc a víc, hlavně moji zaměstnavatelé. Před 5 lety jsem koupil svojí první motorku (už mám dvě) a cestuju po světě. Z práce ušetřím peníze (jde to lehce když si sám) a pak cestuji. Žádnou jinou motivaci než toto nemám.
Většina lidí se narodí a zemře na stejném místě a nic z tohoto velkého světa neuvidí. Najdi si nějakou motivaci.
|
|
|
|
Pokud si programuješ fázi očekávání a k tomu používáš komparativní měřítka kolektivního vědomí malého českého rybníčku, pak musí zákonitě přijít i fáze zklamání, ve které se nacházíš.
Doporučuji změnit konstrukty tvých očekávání za život tady a teď bez očekávání.
Dále doporučuji na sobě pracovat. Svět tady není od toho, aby nás bavil a živil, aniž bychom se o nic nemuseli snažit a jen se vymlouvali na to, že to nejde protože jsem takový nebo makový.
Pokud ztrácíš přátelé, bude třeba hloubková sebereflexe, čili je potřeba zjistit, proč se s tebou lidé necítí dobře a proto tě už nevyhledávají. Musíš změnit hlavně sám sebe a usilovně pracovat na svém chování a komunikačních dovednostech. Bez toho se nehneš z místa
|
|
Pater Noster |
|
|
|
Našel jsem se v situaci kdy po celém mládí. Kdy mi nevadilo být sám a potom co jsem založil rodinu jsen najednou zjistil že jsem sám...a došlo to do takové zoufalosto, že jsem si hledal kamarády z jiných zemí na internetu díký stejným zájmům, protože jsem měl pocit že tady nemám koho...
|
|
|
|
Chlape, píšeš, že jsi nudný a nemáš jak potěšit ostatní. A pak se divíš, že jsi sám? To není osud, to je kalkulace. Ti bezdomovci, co se smějí, už nemají co ztratit. Ty máš střechu nad hlavou, jídlo, práci a dluhy – tedy co řešit. Přestaň se litovat a začni být zajímavý. Pro sebe. Pak třeba i pro ostatní. Nebo dál sní o 'normálním životě', zatímco ti 'méně šťastní' se baví.
|
|
|
|
Povídali že mi hráli: Protože se se mnou lidi nezasmějí a já s nimi, nevyjadřuju pozitivní emoce, jen negativní, umím u filmů jen brečet a promáčet kapesníky. Jsem silně emotivní právě do té smutné strany. Neumím pobavit, jen umím poslouchat, neříkám nic zajímavého, neumím to ústně podat (za to mi je bližší psaný projev), jsem moc slušný, nesnáším alkohol, kouření, drogy, nevysedávám v hospodách, klubech, diskotékách, nic mi to neříká. Přijdu si, že sem nepatřím.
|
|
|
|
Určitě nejsi tak nudný, jak si myslíš. Proč si to myslíš?
|
|
|
|
38 
23 
66 
