Píšu zpověď. Nevím proč. Ani ne proto, že bych měl problém. Problém mají lidi, co sem píšou romány o tom, jak jim holky na seznamce neodepsaly. Přitom jsou v toleranci podle ČSN 73 0202. Výška sedí. Šířka sedí. Foto jako z dokumentace skutečného provedení. A stejně nic. Nenapíšou jim žádný denní záznam. Žádný soupis prací. Žádné dílo. Žádný zápis do stavebního deníku. Ani zápis do knihy prohlídek svršku.
Jako když se dva konce kolejnic skoro složí a mine to o milimetr. Dilatační spára podle vzorového listu sedí. Pojížděná hrana lícuje. Styk by podle ČSN EN 13674-1 měl držet. A stejně to zvláštně rachotí. Já mám jenom jednu věc, co mi nesedí. Nemá název. Možná odchylka v ose, kterou by geometr ještě podepsal a revizor svršku podle SŽ S3 díl IX už by to z přejímky vrátil.
Znám to z práce. Znám to z hlavy. Znám to odevšad. Úhel odbočení sedí. Kóta sedí. Přilehlý jazyk leží na opornici. Hákový závěr uzavřený. Koncová poloha hlášená. Podle ČSN EN 13232 je v pořádku. Západková zkouška vyšla. Geometrie koleje podle ČSN 73 6360-1 v toleranci. TKP 8 by se dalo podepsat. Přejímka by prošla. A stejně víš, že jsi jenom ověřil, že se to dá ověřit. Protokol máš. Trať ne. Poloha je správná. Drží to přesně. C30/37 XC4 by uneslo strop. C40/50 XF4 sůl i mráz. Podle ČSN EN 206 i EN 1992-1-1 to vychází. A stejně je potřeba kontrola. Že jsi jenom ověřil, že se to dá ověřit.
Nejhorší na tom je, že to nejde vyčítat druhý straně. Druhá strana nic nerozřízla. Já nic nepřestavil mimo předpis. Jenom jsme se všichni zrovna potkali v tom zvláštním místě, kde se občas dvě větve tváří, že se můžou stát jednou kolejí, a pak každá pokračuje a ignoruje tu druhou, jako by ta druhá byla jen omyl v nákresu. Hlavní směr rovně. Odbočná větev do prázdna. Výměnový styk drží. Koncový taky. Ale navazující kolej chybí. Ani těch předpisových 4 m. Ani přechodová. Nic.
A já na to kašlu. Teda předstírám, že kašlu. Ve skutečnosti to v noci v sobě přeměřuju každou chvíli, jako před obdobím vysokých teplot v bezstykové podle SŽ S3/2. Jestli jsem byl málo v ose, nebo moc. Jestli tlačit jazyk na opornici, nebo nechat vůli. Jestli tenhle typ člověka vůbec má smysl stavět do směru, kterým je správný jet, nebo ho nechat stát jako odvratnou výhybku, stylem ať si stojí, jen aby mi nelez do jízdy.
A výsledek je pořád stejný. Umím to pojmenovat. Umím to vysvětlit. Umím z toho udělat vtip, ze kterýho se ostatní zasmějou a já s nima, abych nemusel přiznat, že se mi z toho svírá žaludek. SŽ S3 to neřeší. TKP na to kapitolu nemá.
Nechci radu. Nechci, abyste mi psali, že to přejde. To je přesně ta úroveň myšlení, ze který se mi chci dostat. Mimo třídu přesnosti. Na trati by za to letěla výluka.
Chci jenom napsat, že něco může lícovat na milimetr a přitom to může být k ničemu. Že správná poloha občas neznamená volnou kolej. A že člověk může být v cíli a stejně pořád čekat, že se to ještě o kousek pohne jiným směrem. Ale nic se nepohne. Vím to moc dobře. Stejně to jdu ale zkontrolovat znovu.
Výhybka je přestavená. Koncový styk sedí.
Za ním ale žádná kolej. |
| Odvratná větev |
 35 |
|
|
44 
