Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Svitavy: To zní jako rozumný názor. Díky.
MS fanousek: Tak asi bych to taky zvládla rychleji. Ale to bych musela víc porušovat předpisy a přece jen bych ten řidičák ráda využívala i v příštích letech. :D A s tím, které pohlaví řídí jak dement, to není úplně jasné. Občas se na dálnici setkávám s exoty, kteří musí jet nutně těsně za mnou, když zrovna jsem v levém pruhu a někoho předjíždím. Např. někdo jede 125 km/h, já ho předjíždím rychlostí 140 km/h a někdo prostě nemůže za mnou jet v klidu stejnou rychlostí. Musí se na mě tlačit. A to zatím byl vždy snad muž. Nevím, co si o tom myslí ostatní, ale na dálnici mi vzdálenost aut nějaké 2 nebo 3 metry od sebe v jednom pruhu za sebou nepřipadá normální a bezpečná. :D
|
|
|
|
Byla tu k tomu jedna už dřív zpověď, ale nějak ji nemohu najít, škoda.
Každopádně, pohybuješ se na jednu stranu mezi Romy z ghetta, to je dost svérázné porostředí. Na druhou stranu jsi asi taky mezi úspěšnými vzdělanými lidmi, ti mají také vnímání některých věcí dost posunuté a nerealistické, zas opačně než ti Romové. Takže to nemůžeš tak brát. Prostě jen pindají, místo toho, aby se starali o svůj život.
Vyřaď ze svého života lidi s takovými kecy. Samozřejmě ne takové, od kterých slyšíš opravdu konstruktivní a věcnou kritiku v přiměřeném množství.
|
|
|
|
Já můžu že zkušeností říct, že když jedu za řidičem co řídit, jak dement, tak je to ženská. Odtud se asi berou ty stereotypy.
Neznamená to, že každá ženská řídí blbe. Nikdy nezapomenu na holcinu co pro nás poslala cestovka k letadlu a zvládla 120 km za 40 minut.
Já osobně jel nejdelší trasu v kuse asi 1800km. A důležitý je přísun energie.
|
|
|
|
Tak já neřeším řízení 3 hodiny. Řešila jsem jen tu ospalost. :D Kdybych to jela přes den, tak by mi to bylo jedno. Ale když jsem neměla šanci se vyspat, tak můžu usnout i po blbých 10 kilometrech. Když mám celý den fyzickou aktivitu a pak jedu třeba těch 50 km, tak jsem víc unavená, než když jedu normálně třeba 150 km. Bála jsem se únavy, ne řízení. A to asi někteří lidi nechápou nebo chápat nechtějí.
|
|
|
|
To ted vozis pro cikany pernik, nebo proc jezdis po nocich delsi trasy?
|
|
|
|
Pekne, muj osobni rekord je cca 1200km na jeden zatah. Nazory ostatnich sou jedno, kdyz ridis tak ty ses ta zodpovedna ktera musi rozhodnout jestli to, jak jsi naplanovala je bezpecne nebo ne. Me se v noci libi ze jsou cesty prazdnejsi, a jak lide sviti tak je vidis z dalky.
|
 BAANx |
|
|
|
300 km po dálnici, v noci s nízkým provozem a bez kolon, to máš něco pod 3 hodiny. Gratuluji k úspěchu.
Ale jo, mamka je nervózní i z toho, když má jet 60 km do Brna. Pro ženské je řízení auta asi víc náročné.
|
 hue mungus |
|
|
|
Tak 300km mi připadá v pohodě. To ti vychází tak na 3.5 hodiny a to se dá. Kdybys jela do Itálie, tak to už můžeš jet těch 10 hodin a tam bych doporučil dávat si nejpozději každé 4 hodiny větší přestávku, nebo ideálně cestu rozdělit vejpůl přespáním někde v Rakousku po trase.
Ohledně ostatní lidí nevím, ale můžou mít různé důvody, proč kritizují. Vzhledem k tomu, že v tom autě děláš to, co normálně, akorát déle, tak mi to nepřijde jako nějaký extra výkon. Řízení není fyzicky náročná činnost. Zkus třeba maratón, čas bude stejný.
|
|
Gymplák |
|
|
|
Některé názory člověk prostě musí ignorovat a hlavně si je nesmí brát osobně.
Například moje maminka je extrémně úzkostlivá. Sama nikdy strach ze řízení nepřekonala a, přestože řidičák má, nikdy neřídila.
Když jsem si tedy před 2 lety udělala řidičák já a začala jsem řídit, moje mamka to měla neustále potřebu řešit. Pořád se ptala, kdy a kam jedu autem, jestli už jsem doma, jestli nejsem moc unavená, abych řídila v 7 večer auto, proč nejedu vlakem...
Já jsem sama byla z řízení první rok dost nervózní. Mamčiny neustálé dotazy to samozřejmě moc nezlepšovaly. Kolikrát jsem měla chuť jí už poslat někam, ať moje řízení neřeší, ale zuby nehty jsem držela. Ty dotazy, jakkoliv ve mně vyvolávaly negativní emoce, odrážely primárně máminy strachy. Čím víc jsem si byla v řízení jistá, tím méně mě takové komentáře rozhodily. Teď už na komentáře ohledně řízení odpovídám komukoliv s úsměvem.
|
|
|
|
25 
40 
28