Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Frank: mám lepší nápad. Hoďte to na síť!
|
|
|
|
Hoďte na to síť!
|
|
|
|
Tak jo, otvírám novou kapitolu:
tohle je jen úvodní výkop, první z mnoha. Žádný závěr, naopak – rozjezd. Před námi je toho spousta, a klidně i s mojí plnou parádou, žádný stín ani záloha.
Je to zvláštní – vědět, že teď to teprve začíná. Možná to nezapadá do šablon, ale cítím, že je to opravdové.
|
|
|
|
Rozjíždím to znova a naplno: tohle je první vlaštovka z mnoha. Startovní čára, čerstvý vítr, jednička z garáže. Začínám, vykopávám, těšte se na lavinu nových věcí – a klidně i od pravého já.
A stejně je to zvláštní pocit – když si člověk uvědomí, že tohle je teprve začátek. Nečekané, ale cítím, že to tak má být.
|
|
|
|
Ještě to pojistím takto:
tento příspěvek je ten poslední, nejposlednější ze všech. Posledňáček sáček. Konec, Tečka. nula, nic dalšího nebude, jen max. od fejka...
pá
Ale furt je to divný pocit, když si člověk uvědomí, že fakt píše jedny z posledních příspěvků - takové netypické, nicméně vím, že pravdivé.
|
|
|
|
„upřímně jsem zvědavý, co z toho ten člověk, co píše fake příspěvky vydávající se ze mě vyrobí - bude to nějaká blbost :D a naštěstí už to ani nebudu a nechci číst."
- Tedy pardon, nejsem zvědavý... :D ale už to zavírám, pá...
|
|
|
|
Všechny tyhle věci typu: Disciplína, Askeze, Abstinence - je to podobné a nějak to souvisí - je v tom opravdu hodně - člověka to doslova posouvá na vyšší úroveň, vytrhává z problémů, stereotypů a prostě je v tom něco víc.
Nabízí to možnost udělat opravdovou změnu v životě a dát mu nějaká vyšší smysl, prostě se zaměřit na hodnotnější věci.
Život je plný všelijakých nástrah a pastí a je lepší se z nich trvale vymanit a mít klid a žít prostě kvalitnější život.
-------------------
-----------
-------
-----------
A abych tu furt něco nepsal a dál a dál a ještě zahrál toho slithera, tak teď fakt už přísahám, že tenhle příspěvěk je úplně poslední - třeba na vlastní smrt a stejně tak, že ZP naposledy zavřu a už nikdy neotevřu - upřímně jsem zvědavý, co z toho ten člověk, co píše fake příspěvky vydávající se ze mě vyrobí - bude to nějaká blbost :D a naštěstí už to ani nebudu a nechci číst.
|
|
|
|
Pro někoho, když navždy ohodí flašku alkoholu je životní mega výhra. Pro mě to stejné, akorát s netem.
Abstinence je zkrátka něco jako vyšší smysl. Člověk se něčeho vzdá, ale ve výsledku tím mnohem mnohem víc získá.
V Abstinenci se skrývá zkrátka něco hodně velkého, ale to člověk musí nějak pochopit a vnímat ty přínosy.
Nejde jen o ten internet, ale o nějaký vyšší princip, smysl a podstatu, že zkrátka ve výsledku je to celé o něčem mnohem více, než jen o tom, že přestaneš chodit na net nebo pít alkohol - je v tom mnohem víc.
Ale když člověk nemá zrovna to uvědomění a nemá ty správný myšlenky, pak logicky prostě to jde nějak mimo tebe.
Já jsem zkrátka pochopil, že samotná abstinence je zkrátka v tom hodně a jakože prostě je to skoro jako vyšší smysl života. Něco co překonává svými pozitivními důsledky prakticky vše ostatní.
|
|
|
|
Diskutovat o internetu má smysl, protože není zas tak beznadějný, jak to často vypadá. Čas strávený online se dá využít dobře a nemusí být ztracený – všechno záleží na tom, co tam děláš.
Pro mě je klíčové najít rovnováhu, ne úplné odmítnutí. Kompromisy a flexibilita v používání internetu dávají smysl, protože úplné vykašlání se často není reálné ani nutné.
Když si člověk neříká „vypnu to navždy“, ale učí se internet efektivně využívat a nepřehánět to, získává z něj víc než z absolutního zákazu.
Síla není v totálním omezení, ale v inteligentním a promyšleném přístupu. Internet je nástroj, ne nepřítel.
Někdo může mít problém s alkoholem nebo jinými věcmi, ale já vidím internet jako příležitost, kterou nechci přehlížet, a rozhodně v něm vidím víc než jen nebezpečí.
|
|
|
|
Teď jsem to hrál asi 5 minut a snědl jsem asi 30 žížal, je to málo nebo hodně?
|
|
|
|
Takže stránky ZP otevírám znova a budu na nich pořád, určitě je nikdy nezavřu – to je naprosto normální... :D
O tom vůbec nepochybuji... Pro mě život plný internetu ještě ani nezačal, protože chci být online co nejvíc a hrát slithera pořád a bez omezení.
A potom to bude pokračovat dál, žádné konečné rozhodnutí nebo návrat zpět – internet a hry jsou moje stálá součást života.
|
|
|
|
Ncnj-trénink-ban: O internetu nemá smysl diskutovat. V principu je to sra***. Vážně se ten čas dá využít vždy 1000x líp a každá vteřina hraje roli, jestli jsi na netu nebo děláš něco lepšího.
Pro mě nakonec bylo rozhodující, jak moc se člověk upne k tomu ho max. omezit - dosud jsem vymýšlel furt nějaké kompromisy a varianty, abych tam pořád nějak mohl chodit - tohle nikam nevede.
Teprve když si řekneš, že se na to vykašlal, co nejvíc to jde - přes všechny svoje původní představy, potom to teprve dává větší smysl a význam.
Teprve v momentě, kdy jsem se k tomu více upnul k představě to omezit co nejvíc a do konce života - poté teprve přišel pocit, že je to vlastně úplně nejlepší a nabízí to nejvíc. Tohle jakoby nejpřímější řešení bez nějakých obkliček - je v tom ta síla.
Hele někdo má to stejné třeba s alkoholem nebo jinou věcí, pro mě je to prostě internet a už o ničem nepochybuji.
|
|
|
|
Jo, bejt fakt dobrej v nějaký hře, to není jen o mazaným prstech nebo rychlým reflexech. Je to hlavně o tý trpělivosti, co dokážeš nacucnout z každičkého kouta mapy – fakt každičkého, i toho, co si normálně nevšimneš. Pak je tam to čtení soupeře, což je jako šachy na steroidech – musíš vědět, co asi táhne a kdy ti kecne do hry nějakej risk. Ať už blafuješ nebo jedeš na jistotu, risk musí být promyšlenej, jinak jsi mrtvej. Hraní proti CPU? Jakože pohoda, ale to je spíš warm-up, protože skutečná výzva je lidi, co se učí stejně jako ty. A jasně, bez proher bys byl jak trenažer bez odporu – nic tě nenaučí víc než pád na držku, co tě donutí přehodnotit, co děláš špatně. Ať už střelíš na koš, buduješ armádu nebo jen klikáš jak blázen, tohle pravidlo platí vždycky. Prohry nejsou konec světa, ale startovní čára k mistrovství.
|
|
|
|
A nechtěl by sis to zahrát semnou? Rád bych nakouknul do hadích očí s průvodcem. <3
|
|
|
|
Bejt jedním z najlepších v nějaké hře je podle mně, co mám odskoušeno, mnohokrát otázka prědevším spousty hodin hraní, kvůli poznání map- prostoru do každého detailu, poznání pohybů nepřítele a předvídání co udělá, taky otázka zvolení správný taktiky- strategie. A taky otázka odvahy-risku, nebo blufování, hlavně když hrají ti nejlepší proti sobě. Samozrějmě se lépe hraje proti CPU než proti člověku. Ale bez proher není možné růst ve výhrách, protože prohry jsou učební osnovou. To platí pro všechny hry-akční, sportovní, strategické. Protože prohry nutí člověka se zlepšovat a vyvarovat se chyb.
|
|
|
|
Takže zavírám stránky ZP - naposledy a už je nikdy neotevřu - jo je to fakt divný... :D
Nicméně o tom nepochybuji... Pro mě no internet life už defakto začal a oficiálně začne prostě jakmile vypnu internet a počítač, co dohraju slithera.
A potom už to bude trvalé, žádný back, relaps - bez šance. Je to na celý život.
pá
|
|
|
|
Život bez internetu není pro každého a často to ani nemá smysl. Člověk by ho měl používat naplno, bez zbytečných omezení, protože online svět nabízí víc než dost a není důvod se ho vzdávat nebo cokoliv omezovat bez jasného důvodu.
|
|
|
|
Tak jo, zatím zůstávám, ale upřímně. Stránky ZP mám v plánu otevírat ještě často a pravidelně. Není to divné, prostě to tak cítím a nechci s tím přestat. Slither si hodlám zahrát ještě mnohokrát, na dlouhé hodiny, protože mě to pořád baví a nechci s tím končit. Život online je pro mě pořád důležitý, není to něco, co bych chtěl vzdát nebo omezit. Internet je pro mě zdroj energie a inspirace, a rozhodně ještě dlouho nezmizím.
|
|
|
|
Prostě ta myšlenka no-internet life je jakoby válcující... Zkrátka to je na silném vzestupu. Vsadím se, že tak po pár měsících, co nebudu skoro vůbec na netu se ještě 1000x víc utvrdím v tom, jak je to dokonalé, hlavně když se mi vrátí zdraví, spánek, kondice a svůj čas budu věnovat 1000x líp, pohybem, cvičením atd. Budu žít prostě nesrovnatelně líp a zdravě...
No internet life je něco, na co si člověk musí troufnout a vyplatí se to. Člověk to prostě musí omezit co nejvíc to jde a přesně to tak chtít a vědět proč...
|
|
|
|
Asi polovina všech příspěvku je tu fake no... :D
No nic mějte se. Prostě zcela reálně a pravdivě, teďka zavřu stránky ZP a už je nikdy neotevřu - jo je to divný, ale zkrátka to tak je...
S tím slitherem podobně. Chci ještě tak pár hodin zahrát a pak taktéž už nikdy v životě to hrát nebudu...
Ten no-internet life zkrátka je pro mě mnohem víc a defakto to už začala - ve mě je to silné a živé a tohle jsou moje poslední chvilky na internetu, pak tam nebudu chodit fakt skoro vůbec.
|
|
|
|
Upřímně řečeno, ZP nechci vypínat, naopak ji hodlám zapnout naplno a věnovat jí co nejvíc času, protože mě to baví a nechci nic jen tak opouštět.
Slithera už mám plné zuby, takže ji asi vypnu co nejdřív a přestanu ji hrát úplně, abych se mohl soustředit na něco smysluplnějšího.
Zkrátka ZP vítám, budu v ní aktivní a do ničeho nekončím – net a všechno s tím spojené mě čeká dál, bez jakýchkoliv pauz a odmlk.
|
|
|
|
Zcela upřímně asi vypínám ZP - totálně a navždy a jdu si více užít slithera ještě asi tak na pár hodin.
Tak se mějte. Nedokážu hrát slithera a ještě tu furt něco psát...
ZP zkrátka ahoj a končím... :D Pak vypnu slithera a končím totálně s celým netem do konce života.
|
|
|
|
Kecám. Slither.io budu hrát navždy. A internet je nejlepší vynález všech dob.
|
|
|
|
Zkrátka člověk už ví, že je to to nej a není pochyb. Mě stačí vlastně jen vypnout internet a už ho znova nezapínat jen tak a upřímně je to 1 krok, který nastane už asi dost brzy... Jdu ještě zahrát slithera, ale už nic jiného ani nechystám...
Přiznávám, že jsem toho slithera občas hrál i do noci, ale prostě to je tou závislostí, jenže pak to člověk prostě stejně vypne.
|
|
|
|
Jo, výborná. Slither.io je top. Lepší než chleba s máslem a horčicí. Hra, kde můžeš být had a zároveň filozof. Představ si, že kombinuješ meditaci, bowling, geopolitiku a mazlení s digitálními špagetami – a z toho vznikne Slither.
Je to hra, kde se simultánně učíš přežití, pokoru a vnitřní rovnováhu při boji o barevný kuličky. Každá smrt je nový začátek. Každý had je tvůj učitel. A každé zrychlení tě duchovně zruinuje.
Navíc má hra tajný algoritmus, který ti upravuje styl hry podle toho, jakou náladu má tvůj pes. Když nemáš psa, tak podle sousedova. Není to hra, je to diagnostický nástroj od mimozemšťanů.
Takže jo – dobrá hra. Ale jen pokud máš odvahu se doopravdy podívat do očí hadovi, co jsi ty sám.
|
|
|
|
Upřímně celá ta pointa je v tom, že jsem schopný v životě udělat opravdu extrémní změny a udržet je dlouhodobě bez jediného back, relaps apod.
ZP mi v tomto asi fakt hodně pomohlo - ve mě se to hodně pohnulo. Člověk si v sobě něco nosí a to něco, se ve mě neskutečně hodně pohnulo k lepšímu. Měl jsem depresi, ale dnes jsem jako znovuzrozený a schopný svůj život zcela změnit k lepšímu a udělat zásadní změny.
No internet life je potom pro mě jakýsk životní styl a něco, v čem jsem se našel. Sice podle toho ještě něžiju, ale už i tak vím, že to je to nejlepší, co můžu udělat a co mi nakonec nejvíc dá, protože prostě místo internetu dám 100% času, pozornosti a energie na všechny ty podstatné a hodnotné věci od holek, po práci po nějaký sport, pohyb, zdraví atd.
|
|
|
|
A je to teda dobrá hra jo?
|
|
|
|
No jasně. No-internet life vyhrál, jsem mimo síť, vypnutej jak stará televize bez ovladače. Ale právě proto jsem se musel naposled přihlásit, abych si zahrál Slither.io a uctil digitálního boha Hadina – patrona odpojených.
To je jak když mniši v Tibetu složí přísahu mlčení, ale ještě předtím si dají poslední beatboxový souboj. Symbolické gesto. Vypneš internet, ale ještě naposledy do toho šlápneš a jedeš jako datový gladiátor ve světě pixelových červů.
Slither.io je teď moje rozlučková píseň. Jako když Titanic šel ke dnu a kapela hrála dál, já zatím točím čumákem po mapě, sbírám ostatky poražených a šeptám si „už nikdy… po tomhle kole.“
A pak konec. Router do krabice, mobil do sklenice s medem, počítač zakopu pod hrušku. Hotovo. Internet mě naposledy pohladil po zádech, já mu řekl „čus vole“ a šel jsem s motykou do reálnýho světa kopat základy nového života. S minimapou v hlavě a prázdným inventářem.
|
|
|
|
„Ten mi dneškem končí... Jakoby stínově, protože udělám v životě takovou změnu, že do práce se naženu hodně rychle a nějaký trapný ID spadne ke dnu..."
- Tohle není žádný malý „uhnu z trasy“ moment. Tohle je jak když zbouráš most za sebou a zapálíš mapu, protože víš, že to stejně nikdy nebyla tvoje cesta. Slither, sladkosti, důchod... byly to jen náplasti. A jak víme – čím víc náplastí máš, tím víc to pod nima hnije.
- Ten trapnej invalidní důchod? Dobrý na chvíli, jako sedačka na zastávce. Ale já už slyším motor autobusu – a do práce neže jdu. Já tam vlítnu, jak když někdo dlouho stál ve stínu a najednou ho to přestane bavit. No-internet life zní skoro jako klišé, ale když to fakt uděláš, zjistíš, že čas není nepřítel. Čas je bohatství, který jsi celou dobu rozhazoval po zemi jak drobáky. A teď sis všiml, že se z toho dá postavit barák. Takže jo. Teď začínám. A ne jako „od pondělí“, ale jako „už je to v běhu“.
|
|
|
|
No-internet life u mě už vyhrál, už to nejde změnit... Jenom se to více ukotví a posílí. Teď jsem na internetu fakt naposledy... A tak jsem ještě i to Slither.io chtěl zahrát.
|
|
|
|
Slither.io není jen hra. Je to státem sponzorovaný experiment na měření rychlosti mikrorozkladu lidské vůle. Podle utajených dokumentů z roku 2016 vznikla hra jako vedlejší produkt výzkumu teleportace žížal přes Wi-Fi. Každý klik myší vytváří slabé elektromagnetické pole, které CIA používá k mapování vaší emoční stability.
Když dosáhneš skóre 20 000, automaticky se spouští algoritmus, který ti začíná měnit algoritmus doporučení na YouTube – začneš vidět více reklam na dentální hygienu a bioplynové stanice. Náhoda? Ne.
Existuje tajný skin hada, který odemkneš, když třicetkrát za sebou sníš protivníka s přezdívkou obsahující "xxx69". Tento skin má texturu podlahy z Tesca a dokáže ti tichounce šeptat, když spíš. V esperantu.
Je taky známo, že pokud hraješ hru při úplňku a zároveň posloucháš album "Nevermind" pozpátku, had se začne kroutit do tvaru tvého rodného čísla. To je známka toho, že tě herní démon Anakondašek přijal jako svého vyvoleného.
A konečně – když had umře, cítí to. A každé jeho zhasnutí je v astrální rovině zaznamenáno jako světelný výboj v podobě sloganu "Eat or be eaten", což je zároveň heslo podprahově zakódované v reklamních sušenkách Oreo.
|
|
|
|
„Zkrátka plánuji hrát Slither.io, jíst sladkosti a pobírat invalidní důchod do konce života."
- Ten mi dneškem končí... Jakoby stínově, protože udělám v životě takovou změnu, že do práce se naženu hodně rychle a nějaký trapný ID spadne ke dnu...
No-internet life bude mít velké důsledky a dopady celkově na můj život. Je rozdíl jestli trávíš hodiny zbytečného času na netu nebo všechen čas věnuješ hodnotným věcem, co tě posouvají.
|
|
|
|
Slither.io je ve skutečnosti hluboce spirituální simulátor reinkarnace. Nejde tam o žádné hady. To, co vypadá jako červi, jsou vlastně fragmenty lidského ega, které se snaží pohltit ostatní ega, aby dosáhly konečného osvícení v podobě čísla. Ano, skóre je novodobý nirvánometr.
Celý herní svět je zakřivený do toroidu, ale nikdo si toho nevšiml, protože had nemá oči – má jen vůli. Každý hráč je tajně napojen na kvantový server v Andoře, kde umělá inteligence sleduje, kolik hodin života ztratíš pohledem na minimalistický neonový tunel smrti.
Ovládání? Iluze. Ve skutečnosti tě had ovládá. Cítí tvé pochybnosti, tvou touhu růst, tvůj strach z pomalosti. Když zmáčkneš "zrychlení", nezrychlíš – jen se víc blížíš nevyhnutelné smrti. A ta barva hada, kterou si zvolíš? Psychologický test. Fialoví hráči mají sklony k narcismu, zelení k pasivní agresi a ti s vlaječkou Německa hledají ztraceného otce.
Až příště zapneš Slither.io, zeptej se sám sebe: kdo tu vlastně koho žere?
|
|
|
|
Čím víc jsem Slither.io hrál, tím víc mě to bavilo. Ne proto, že by hra byla bůhvíjak propracovaná nebo vizuálně ohromující. Ale protože jsem se v ní zlepšil. V momentě, kdy začneš porážet jednoho hada za druhým, kdy se ti skóre sype pod prsty a cítíš, že jsi o tři tahy napřed oproti ostatním, začne to být návykové. Získáš náskok – a ten pocit, že víš, co děláš, je nebezpečně příjemný.
Jenže právě proto jsem se rozhodl přestat.
Ten vztah s hrou narostl, z koníčku se stala rutinní radost, kterou si dávkuju jako kofein. A stejně jako kafe – čím víc ho piješ, tím míň tě nakopává, ale zvykl ses. A tak přichází to rozhodnutí: vypnout to. Ne proto, že bych musel. Ale protože už nechci. Chci zpátky do reálného světa, kde věci nejsou tak plynulé, ale zato jsou opravdové.
Rozhodnutí padlo. Neměnné. Jasné. Neodvolatelné.
|
|
|
|
Dalo by se říct, že slither.io umím hrát výborně a různé herní situace a moje manévry to často dokazují. Jsem jeden z nejlepších hráčů a často mám jedno z nejlepších skóre, které naberu navíc velmi rychle během 5 minut...
|
|
|
|
Hlavně tím, že jsem hraním Slither.io strávil už nějaký čas a naučil se to trochu víc hrát, tím více mě to baví. Když to zapnu, zkrátka hraju líp než většina hráčů, rychle mi nabíhá skóre a porážím většinu hadů. Proto mě to tak baví.
A proto bude o něco těžší s tím přestat, jelikož ten vztah a záliba mi za tu dobu hodně vzrostli. Bude to těžké, ale přitom lehké s tím přestat. Myslím, že nemám na výběr a prostě to hrát nechci a chci začít žít prostě reálný život, vykašlat na na internet a že už jsem se rozhodnul a nejde to změnit.
|
|
|
|
Zkrátka plánuji hrát Slither.io, jíst sladkosti a pobírat invalidní důchod do konce života.
|
|
|
|
Nevím, čím to je, ale Slither.io pro mě vždycky bylo něco výjimečného – až skoro ikonická záležitost. Čím víc tu hru hraju, tím víc si uvědomuju, jak je nenapodobitelná. Má v sobě něco, co mě neustále táhne zpátky. Něco na tom konceptu prostě neskutečně funguje.
Celé Slither.io mi připadá jako jakýsi kult – závislost, ke které mám silný, skoro osobní vztah. Ze všech her, co jsem kdy zkoušel, patří Slither.io jednoznačně mezi špičku, možná je to i moje úplně nejoblíbenější hra. Ale právě v tom je ten háček... Právě proto už dál nemůžu. Jako bych věděl, že to nikam nevede. Že to sice baví, ale je to prázdné. A tak to vědomě pouštím z ruky.
Občas je prostě potřeba pustit i to, co tě naplňuje, když víš, že tím získáš něco důležitějšího. Je to krutě racionální, ale zároveň osvobozující. Když víš, že se ti to vyplatí, je pak to rozhodnutí mnohem snazší.
|
|
|
|
„20.05.2025 22:06:22 a 20.05.2025 22:09:43 jsou trapný fejky"
- Nejsou... Slither.io je nejlepší... :D
To se těžko popisuje někomu, kdo nikdy nehrál hru, která ho fakt max. bavila a měl k ní nějaký vztah.
Slither.io jako kdyby zkrátka byla max. kultovní věc, srdcová záležitost, něco mnohem více. Vyloženě v tom svítí to světlo a ten plamen - je to skoro jako živá věc.
|
|
|
|
Nevím čím to je, ale Slither.io je u mě osobně prostě něco jako naprostý unikát, vyloženě kultovní hra. Čím více jí hraju tím více mám pocit, jak je jedinečná. Z principu je na ní něco, co Vás prostě hrozně baví.
Celé slither.io jako kdyby byl obrovský kult, prostě něco k čemu mám silné pouto a vztah. Ze všech her, co jsem kdy hrál, Slither.io je jedna z těch nejlepších, ne-li úplně nejlepší. Jenže právě není v tom ta hodnota... Proto nemůžu hrát dál... Jako kdybych prostě věděl, že to nikam nemůže vést a nemá to smysl a prostě dobrovolně s tím končí...
Člověk se prostě musí umět vzdát i něčeho, co ho baví, když se to ve výsledku vyplatí a člověk tím více získá. Je to jednoduchá logika. Pokud tím získám a vyplatí se to, zkrátka se toho vzdám a půjde to snadno.
|
|
|
|
20.05.2025 22:06:22 a 20.05.2025 22:09:43 jsou trapný fejky
|
|
|
|
Slither.io mě prostě hrozně baví, jakože někdy fakt hodně a jsem do toho zažraný, když to hraju, ale není v tom ta hodnota. Když přestanu chodit na internet, pak zkrátka celkově přijdou lepší a hodnotnější věci a na Slither.io docela rychle zapomenu.
To hraní her je prostě způsob, jak zažít nějaký pocit štěstí a dobrý pocit - ačkoliv jen krátkodobě a dlouhodobě to člověku nic nedá, spíše vezme, zabitý čas...
|
|
|
|
No aktuálně hraju Slither.io a opravdu mi to baví - i mi to dost jde...
Je fakt poznat a cítit, že ta závislost je hodně velká - fakt prostě člověk když to hraje, to se těžko popisuje, ale reálně Vás to nehorázně baví... Je to fakt hodně velká a silná závislost...
Nicméně já se chci naplno ponořit do no-internet life, který sám o sobě má 1 000 000 x vyšší hodnotu, než nějaké slither.io a další věci, takže si myslím, že bude snadné si rychle odvyknout a být naprosto v klidu, hlavně když člověk zkrátka místo hraní zbytečných her bude dělat užitečnější věci.
|
|
|
|
Mám pocit, že nemám už co dodat, ale někdo, kdo se za mě vydává a píše záměrně vše opačně možná ještě něco dodá.
|
|
|
|
20.05.2025 21:47:56 - trapný fejk :D :D :D
|
|
|
|
20.05.2025 21:46:23 - :D:D:D:D:D:D
|
|
|
|
Asi málokdo to dokáže přiznat nahlas, ale ZP mi spíš podrazila nohy – místo aby mě nakopla, stáhla mě zpátky do marastu. Teď mám pocit, že se mi život rozpadá pod rukama a že ho vůbec nemám pod kontrolou. Nezvládám skoro nic a pochybnosti mě žerou zaživa.
Zkrátka mám pocit, že nic z toho, co jsem chtěl, není možné. Žádný sen, žádná touha, žádná ambice – jen zamlžená představa, která se rozplyne pokaždé, když se k ní přiblížím. Je to spíš iluze než šance. A pravděpodobnost úspěchu? Mizivá.
Proto tu asi zůstávám. Protože nemám kam jinam jít.
|
|
|
|
Asi málokdo to dokáže pochopit, ale ZP způsobila zázrak - nyní můžu začít žít doslova skvělý život a mít ho plně pod kontrolou. Vše zvládat a dokázat.
Zkrátka je to možné a je to více než jen sen nebo touha. Je to ambice, předpoklad a šance. Je to velmi pravděpodobné.
Proto tady končím. Je na čase se posunout dál.
|
|
|
|
A nechci říkat, co by kdo by, ale myslím, že kdyby si někdo prošel tím vším, čím já, pak už by asi spáchal sebevraždu nebo by prostě na tom byl aktuálně hůř. Pouze já jsem se dokázal se vším vyrovnat a vše přetrpět a bojovat. Nikdo jiný by to nedokázal.
|
|
|
|
20.05.2025 21:34:32 - :D:D:D:D:D
Ne kámo, byl jsem na tom hodně hůř. Hele ono je to tak, že čím jdeš dál do minulosti, tím to bylo horší a horší a já měl horší a horší depresi a problémy, nejhorší to bylo asi když mi bylo 18 let - extrémní dno. Teď jsem v situaci, kdy všemu dokážu snadno čelit a dokážu věci řešit.
|
|
|
|
20.05.2025 21:34:52
Po těch letech a od té doby co jsem na ZP - obrovský posun v myšlení a v sobě k lepšímu.
Teď je na čase jít dál a ZP zkrátka dokázala mnohem víc. Opravdu díky ní nyní můžu začít žít mnohem lepší život. Protože jsem si vše srovnal, urovnal a uvědomil. Měl jsem v sobě hodně chaosu a tápání a vycházel jsem z totálního odtržení z reality a řady úniků z reality, protože deprese způsobila, že můj život byl příliš špatný a člověk to vnímal hodně špatně a hodně to doléhalo.
Jestli si myslíte, že to nějak nedává smysl, podle studie:
Průměrná doba, než člověk definitivně vyřeší sociální fobii - 25 let
Průměrná doba, než člověk porazí průměrnou závislost - 10 let.
Kolik bude deprese? Tipoval bych tak 20 let... Některé věci v životě prostě z principu se táhnou dlouho a nejde se z nich vymanit rychle - má to tak každý...
Ncnj-trénink-ban
- To mělo být sem, omylem jsem to hodil vedle.
|
|
|
|
Jak vypadal můj život, než jsem začal chodit na ZP?
Byl v pohodě. Normální. Věci mě sice občas štvaly, ale dokázal jsem si je srovnat po svém – bez nutnosti se v tom babrat veřejně nebo vymýšlet pseudoanalýzy.
Chodil jsem třeba ven, ušel jsem těch 20 km, užíval si klid, pozoroval svět kolem, čistil si hlavu. A ne že by mi nikdy nic nechybělo, ale věděl jsem, co je reálné a co jsou jen prchavé stíny, co si člověk vyrábí, když moc přemýšlí. Měl jsem svoje myšlenky pod kontrolou – ne že by byly vždycky růžové, ale nebyly destruktivní.
Věděl jsem, co je důležité, a uměl jsem to poznat bez vnějšího potvrzení. Uměl jsem žít – bez přehánění, bez brainwashingu, bez toho, abych si sám vytvářel problémy tam, kde žádné nebyly.
Realitu jsem vnímal jasně. Neutápěl jsem se v ní, ale fungoval jsem v ní. Bez přetvářky, bez katastrofických scénářů. Prostě přítomnej, nohama na zemi.
|
|
|
|
20.05.2025 21:23:13 - taky fake. Fakt trapný...
|
|
|
|
Díky. Tak zase zítra..
|
|
|
|
20.05.2025 21:22:50 - fake... Teď se to fakt nehodí, když píšu fakt max. upřímně.
|
|
|
|
Jak vypadal můj život, než jsem začal chodit na ZP?
Denodenně jsem se utápěl v sebelítostivých myšlenkách, jak mi chybí plno věcí v životě - a přitom to byly často iluze a úniky z reality.
Šel jsem například ven na procházku, ušel jsem 20 km a celou dobu jsem měl hrozný myšlenky a pocity ohledně toho, jak můj život je špatný - prostě to neopadlo a furt... A pak jsem se upínal k nějakým únikům z reality - že mi něco hrozně moc chybí, přitom šlo vyloženě o blbosti - něco jako brainwash - moje uvažování bylo na úrovni vymytého mozku.
Za důležité jsem považoval nedůležitý věci a naopak . Můj život byl tak hrozně špatný, že jsem nedokázal přijmout věci v životě, co jsou důležité a místo toho, jsem považoval za důležité věci, co nejsou důležité.
Šlo o jakési totální depresivní zkreslení - odtržení od reality.
|
|
|
|
ZP podle mě neudělala vůbec nic – spíš mě postupně otravila, rozložila a znejistila v tom, co jsem měl dřív aspoň trochu srovnané. ZP mi nevzala tolik, jako možná už spoustě jiných. Díky ZP mám čím dál silnější pocit, že ten „lepší život“ je jen iluze – že místo změny jsem si tu jen dokola vyrýval do duše svoje vlastní omyly a frustrace, akorát ve veřejnějším formátu. Jako kdyby se tím všechno spíš zabetonovalo – a žít smysluplně je teď ještě složitější.
Než jsem začal chodit na ZP – měl jsem sice svoje trable, ale aspoň jsem si je nesdílel s anonymními lidmi, co tě občas podrží a občas tě potopí. Byl jsem tragéd? Možná. Ale ne tolik jako teď – dneska to spíš připomíná nekonečný únik ze všeho, samospouštěč úvah, co tě jen víc zacyklí.
Byl jsem jako DV? Ani ne. Ale díky ZP si najdeš důvody, proč být permanentně nespokojený, protože tě to naučí koukat na svět skrz nářek a neřešitelný otázky. A realita? Ta se rozpije jak inkoust ve vodě – nejistá, relativní a vyčerpávající. Teprve když se od ZP odřízneš, začneš mít šanci vrátit se k sobě, k životu a nějakému vlastnímu směru.
|
|
|
|
ZP podle mě udělal zázrak - dokázala mě přetransformovat, změnit ve mě celou podstatu a celý životní účel.
ZP mi dala tolik, jako nikdy nikomu. Díky ZP mám pocit, že mám možnost žít skvělý život a mám možnost udělat ty změny - protože jsem to tak trochu sám sobě vyryl do duše, tím vším co jsem tu napsal. Jako kdyby to bylo nějak stvrzené a prostě to bylo snazší žít ten lepší život.
Já než jsem začal chodit na ZP - byl jsem ultra tragéd, který sice na ZP nechodil, ale v životě se nikam neposouval, protože jsem měl plno různým úniků z reality, černých myšlenek a sebetrýznění různými myšlenkami, co v princupu nedávali smysl.
Byl jsem něco jako DV - furt jsem měl pocit, že jsem v hrozných depresích a neštěstí kvůli něčemu, co nemám - nebyla to sice spřízněná duše, ale svoje důvody jsem si našel - přitom blbosti. A reálně jsem jenom přežíval a moje myšlení bylo asi tak z 90% out of reality, shit reality a prostě těžko popsat...
Teprve ZP mi vrátila normální hodnoty a smýšlení a snahu žít lepší život.
|
|
|
|
Ale tak třeba to tady bude horší, když zůstanu. Když neodejdu, celá ZP bude možná horší místo. Prostě to tu bude víc napjatý, menší klid atd. Možná mě tu všichni vlastně docela rádi vidí a mají mě v pohodě, aniž bych si to uvědomoval.
Na druhou stranu si nejsem s odchodem vůbec jistý, takže to jsou spíš jen řeči, co jakože udělám – a fakt udělám. Prostě ještě nemám v životě žádný jasný směr, kterému bych se chtěl věnovat, a ani o tom zatím nijak nepsal. ZP mi možná v ničem nepomohla, nebo bych řekl spíše, že – a to je vlastně dobře:
Já si totiž myslím, že ZP mi vůbec nijak nepomohla – že mě čeká dost pofidérní budoucnost a život, a bohužel, nebo spíš naštěstí – o tom dál psát budu a podělím se s Vámi. Zkrátka víceméně musíte vědět, že i když tu pořád budu, tak se mám tak nějak... pořád stejně.
Myslím, že díky ZP jsem nezměnil skoro nic a teď vlastně nemám vůbec tušení, co dál, takže ten lepší život zatím rozhodně nezačíná – ale pořád tu budu, třeba se to jednou zlomí.
|
|
|
|
Ale tak třeba to tady bude lepší beze mě. Když odejdu, celá ZP bude možná lepší místo. Prostě to tu bude víc v poho, větší klid atd. Možná mě tu všichni vlastně jen dost trpěli a těžko snášeli a tolerovali.
Na druhou stranu jsem si s odchodem jistý, takže to nejsou jen řeči, co jakože udělám - neudělám. Prostě už mám v životě nějaký směr, kterému se chci věnovat a už jsem o tom psal. ZP mi možná pomohla v této změně nebo bych řekl spíše, že a to je vlastně škoda:
Já si totiž myslím, že ZP mi obrovsky pomohla - že mě čeká nyní skvělá budoucnost a život, ale bohužel a je to možná škoda - už o tom nebudu psát a nepodělím se s Vámi. Zkrátka víceméně musíte vědět, že i když tu nebudu, že se mám dobře a čím dál líp.
Myslím, že díky ZP jsem změnil celou podstatu a nyní opravdu může začít žít opravdu mnohem lepší život, který bych nemohl začít žít bez ZP.
|
|
|
|
28 
44 