| A zase se to stalo. Podobná situace jako naposled (D1247443): Usnul jsem, 8 hodin spánku (života ve svém fantastickém světě), vzbuzení se a zjištění, že neuběhlo dalších 36 dní, ale jen jedna noc. Pořádně jsem se nevzpamatoval z posledního "šoku", hlava říká "už je duben", pocitově tu mám 72 dní (a nocí) života "v hlavě". Přitom biologicky mé tělo zestárlo o 2 noci, včerejší den a dnešní den. Kalendář ukazuje 6. února, ale zážitky "života, během snění" by se ani do dvou nocí nevešly. Vzpomínky odpovídají ne 2 nocím tady na Zemi, ale již 72 dnům a nocím navíc "někde v mé hlavě". Pocitově jsem tam (ve vysněném světě) byl, věcí jsem se dotýkal, jedl, spal, pracoval, i miloval... Vnímal jsem obrazy, cítil jsem chutě i pachy, slyšel jsem i zvuky... Kouzelné, báječné, lahodné... Celý včerejší i dnešní den jsem v euforii. Drogy (ani jiné léky) neberu. Existuje-li (i)racionální vysvětlení zdejších lidí, rád bych si ho přečetl. Kde se berou "živé sny", srovnatelné (či překonávající) realitu během bdění? Jak to, že mám pocit 72 prožitých (a příjemných) dní a nocí, které ve skutečnosti neproběhly? Jak moc je to šílené? Jak moc je na hlavu, že silně věřím v to, že se nejedná o pouhý "produkt" mé mysli, ale o jakýsi "most" dvou světů? |
| kat |
 35 |
|
|
34 