Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Ano být místo reaktivní - tak aktivní. Reaktivita je že jen reaguješ na podněty co přichází protože myslíš že musíš. Proaktivní že je chceš prožívat.
Jinak moje moudro je že "štěstí je ochota vnímat/prožívat všechno". Jakmile nemáš odpor k prožívání/vnímání i toho nepříjemnyho tak získáš hodně energie a klidu, což přispívá ke štěstí. Jinak hodně ti pomůže důkladně pozorovat svou mysl - myšlenky a jak tě v životě ovládají, co se tebou dělají a v tobě vyvolávají. Zkrátka mindfulnes.
Já sem dosáhl štěstí na 2 měsíce a dřív bych nevěřil že to jde. Kulisi se nezměnili, jen moje prožívání. Byl to pro mě důkaz že pro prožitek štěstí není nutné změnit ani práci, ani kolegy ani mít lepší auto... ale prostě se může změnit prožívání. - Rozhodnutím, pozorováním myšlenek a trénováním mindfulnesu + přijímání energie třeba.
|
|
|
|
Tak záleží na tom, jestli jsi jen trochu nerozhodný, líný nebo máš nějakou duševní poruchu. Jestli něco z toho prvního, tak to chce prostě jen zkoušet, co ti bude přinášet radost. Když tě něco nechytne, tak se na to vykašlat a zkusit zase něco jiného. Pokud máš nějakou tu duševní poruchu, tak s tím ti asi pomůže jen nějaký kvalitní odborník.
|
|
|
|
GrugVíGrugPoradí: Určitým způsobem máš pravdu, člověk o svůj život a okolí pečovat a rozvíjet. Ale díváš se na to moc extrémně. Když se na něco zaměřím, něco v životě vybuduju, určitě tomu nemusím věnovat stoprocentní péči, jako na začátku, kdy jsem neměl nic. Přeci jen, když si postavím barák, vycvičím super postavu, pořídím bezva auto,... jasně, časem to chátrá, ale nejnáročnější je začátek, pak už stačí jen drobná údržba. A ne, nesedím doma na trůnu, nečekám, až mi poddaní budou nosit jídlo do pusy. Jasně, že se snažím věci dál posouvat kupředu, ale kolikrát to skončí kvůli něčemu, co člověk prostě neovlivní.
Ten problém je v sociálních vztazích, protože lidi jsou sobci a každý myslí především na sebe. A pokud někomu začneš překážet v jeho osobním plánu, tak se tě zbaví. A většinou hnusným způsobem. A je jedno, jak se snažíš.
Rumble: Tohle se snadno říká, když je člověku dobře, když mu věci vycházejí. Ale pokud tě bodne do zad člověk, na kterém ti záleželo, je těžký užívat si východ slunce, nebo třeba čerstvě vyprané povlečení. V takovém případě je nutné se zbavit v životě negativních vlivů. A někdy je těžké si připustit, že to hezké skončilo. Já mám pocit, že se to děje až moc často a časem unavuje se s tím neustále vypořádávat. Jeden by řekl, že život v samotě je lepší, když nehrozí žádný podraz ani konec, který nemůžu ovlivnit. Na druhou stranu, sdílet s někým radosti i starosti je vždy lepší. Často mám ale pocit, že z povahy lidí to možné prostě není. Což nechápu, když by si to vlastně každý přál...
Každopádně díky za povzbudivá slova, člověk někdy potřebuje slyšet/přečíst si, ať se sakra vzchopí a maká dál.
|
 Temný stín |
|
|
|
" Dlouhodobé štěstí "je mýtus, iluze, namýšlení si.
No napiš. Kdo ho má? Kdo? Postavy z filmů, pohádek,románů, borci z internetu? HA HA!
Pocit štěstí bývá krátkodobej. A "naštěstí" se opakuje.
Každej den nebo-li chceš třeba i víckrát za den ho můžeš cejtit.
Drobné radůstky, nebo když se cítíš fajn a zdráv, hlavně zdráv- vždyť již to je štěstí hochu. Těšit se s druhým člověkem, nebo ostatními, v malinkatých, no úpřimných, čistých okamžiků.
|
|
|
|
GrugVíGrugPoradí: Já mám takovouto jednoduchou teorii proč lidé mají tyto stavy. Protože nejsou moc aktivní. Z aktivity plyne život, zážitky, naplnění atd. Pokud někdo pouze přijde z práce a už je jen zalezlý doma, tak je to degradující. Člověk musí chodit hodně ven, kdykoliv je čas. Prostě buď člověk žije nebo se utápí v nějakých blbostech, čímž samozřejmě něco zahání.
|
|
|
|
Zní to, že žiješ v iluzi trvanlivosti. Kolem a kolem je to v podstatě strach ze smrti. Kdybys chodil rok za psychologem, asi by jste u toho skončili. A co jako že s někým nebudeš kamarádit navždy? Vždyť se to dá stáhnout na celý život, stejně jednou umřeš, proč teda žít? Stejně je člověk spokojenej při tom budování, když něčeho dosáhne, je to o ničem - musí budovat něco dalšího. Holt je to pravda, že je to o té cestě.
Jenom si namlouváš - že něco budeš dělat a pak to bude. Nebude, bude to degradovat. Snad nic nejde "nadělat" a pak to nechat, už se tomu nevěnovat a ono to je, jaks to udělal. Když na něčem děláš, jde to kupředu a jakmile to položíš, začne se to pomalu rozpadat - to jsou zákony vesmíru. A je jedno, o čem se bavíme. Má smysl začít cvičit, když pak budeš muset cvičit celej život? Protože kdybys po třech letech (až dosáhneš své cílené postavy) přestal cvičit, začneš postupně zase degradovat a po několika dalších letech ti zůstane už jenom něco málo. A to máš jako cvičit teda celej život?! A stejně ti jednou bude osmdesát a už ani cvičit nebudeš moct. Atd, dá se tak polemizovat o všem.
A druhá věc je ta, že něděláš nic, co tě baví. Holt je taková doba, že se všichni věnujou píčovinám, který je nenaplňujou. Protože se tě snažej zgenocidovat a "chlapské hobby" už v podstatě nejsou dovolený. Takže ti jako mužskýmu zbejvá leda tak dělat "projekty", dělat rukama, jezdit a věnovat se auto/moto, sportovat a zvedat činky, píchat holky a zakládat rodinu.
|
|
|
|
25 
39 