Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Mám to tak stejně, jako ty. Kamarády nemám , přítelkyni taky ne. Vyhovuje mi to, nemusím se vázat, jedu a dělám si kdy chci , co chci, nic mě neomezuje. Vlastně takový život mi vyhovuje. Všechno má svá pro a proti. Ale jednu věc mě to naučilo, spoléhat se sám na sebe .
|
|
|
|
Já přátelé k životu potřebuju
|
|
|
|
No jestli ti to tak vyhovuje, tak proč ne? :)
|
|
|
|
Pět let se tak žít dá. Padesát let ne.
|
|
|
|
V pohode se tak zit da. Oni ti kamaradi totiz v 99% nejsou kamosi, ale jen takovy znami co jen cekaj co z tebe kdy prilezitostne vypadne, nebo se pobavej, ale jak by doslo na "krajeni chleba", hodne by te zklamali, takze prakticky nemas ceho litovat. Opravdovej kamarad se se stestim vyskytne jeden, dva za zivot, to se v dnesni dobe vickrat ozenis..............
|
|
|
|
Mě zbyl už jen jeden kámoš se kterým nemám moc společnýho. A ty co jsem měl ve tvém věku, ani nevim jestli bych je dnes mohl označit za kámoše. Vždy jsem byl magnet na ještě větší podivíny, než jsem sám.
Naposled jsem byl v létě na pivu, na které mě pozval kolega z práce, kterého jsem zaučoval, fajn člověk. Teď v práci není a kolují kolem zvěsti, že nevrací půjčené peníze a padělal bankovky, to jen pro představu.
S lidmi mi to taky nešlo, moc toho nenamluvím, jako když začne být dlouho ticho, je mi to blbý a začnu diskuzi sám. O čemkoliv co mě zrovna napadne, ale je to velice vysilující, proto raději chodím do kavárny, nebo hospody sám. S holkama to s tímto nastavením absolutně nemá cenu zkoušet, za mlada, když jsem měl tu možnost přes kámoše se s nějakou seznamit, tak to byla nějaká extrovertka. To by nefungovalo a na vic ze základky s nima nemám dobrý zkušenosti, to ani celkové s lidma, proto jsem si nechtěl nikoho takto pustit k tělu.
Když jsi na somotu a klid zvyklí, dá se to v pohodě, když máš co dělat a nějak se zaměstnat, aby jsi na to nemyslel. Je možné že za deset let ti to přeroste přes hlavu a budeš tady psát, jak jsi život promarnil viz. Moje zpověď:
https://www.zpovednice.eu/detail.php?statusik=1173036
Jediné co pak pomáhá je smíření a čím budeš starší, tim vic ti to bude fuk, jsou věci které chceš zažít poprvé v 16 a né v 36. Zaměřit se za vděčnost za to co máš, mám práci, kde bydlet, nemám dluhy, nejsem na vozíku či jinak tělesné omezený. Lidé jsou na tom i mnohem hůř, teď už to vím díky zpovědnici.
Hodně štěstí.
|
|
|
|
Ano dá, ale nejspíš to nezvládneš, když už se ptáš.
|
|
|
|
Dá se tak žít, ale asi na to musíš mít odpovídající povahu. Pokud budeš rozeřvaný extrovert, nedáš to.
|
|
|
|
Když se nesejde opravdu dobrá parta, vždycky se něco pokazí. Já už taky skoro rezignuju na kamarády. Stejně se akorát všichni mezi sebou pomlouvají a nebo ti závidí a berou jako konkurenci. Co se týče toho, jestli se to dá vydržet, hodně záleží, jestli ti vyhovuje být sám. A jestli dokážeš být několik let jen sám se sebou. Ale vždy to prázdné místo lze zaplnit mazlíčkem místo člověka. A nebo můžeš mít někoho jen tak na pokec, ale nesdělovat mu nic důvěrného.
|
|
|
|
Záleží jestli to tak opravdu chceš sám, nebo je to jen díky okolnostem. Pokud jsi tak nastaven, tak to samozřejmě jde..
|
|
|
|
Kotsimba
No, já s tím souhlasím, ale je to přeci jen pohled ženy a ta se o pozornost druhého pohlaví snažit nemusí ze své podstaty. Takže tobě věřím, že ti stačilo se někým obklopit a pak už věci šly samy. Takhle optimisticky to u sebe nevidim, ale plán mám dost podobný. Jen se bojím toho, že ještě budu sám velmi velmi dlouho, než se objeví nějaká, která mi dá bezprostředně najevo sympatie a bude nakloněná tomu se sblížit.
|
|
|
|
podobný typ
Zase pokud bych měla mluvit z vlastní zkušenosti, změna přišla když jsem ji nejmíň čekala. A čím víc jsem se snažila někoho nají nebo něco změnit, tím to bylo horší. Začala jsem dělat věci, které mě baví a hlavně jsem přestala řešit ostatní, vlastně mi bylo jedno jestli jsem sama nebo s někým. Byla jsem prostě spokojená, tak jak jsem. A ono ani ne měsíc a najednou jsem byla obklopená různýma lidma a cítila jsem se v kolektivu fakt dobře. Byla jsem sama sebou a jestli se to někomu nelíbilo, tak holt můj problém to nebyl.
Zní to možná jednoduše, ale moje rada by zněla buď sám sebou, dělej věci které ti dávají smysl existovat, neřeš ostatní a otevři se světu. Pak začne všechno do sebe zapadat.
|
|
|
|
Kotsimba
A jak si to prosim tě dokázala to otočit? Ono když je člověk a kor chlap v sociální izolaci, zná jenom prostředí a členy rodiny doma, pár sousedů a pár známých z práce, do toho jeden dva kamarádi z minulosti a tim to končí. Jak si takovej člověk má najít přítelkyni a kamarády? Napadá mě jedině vyhledat si skupinu lidí na trávení volného času přes nějaký koníček nebo sport, do toho zkoušet seznamky a jezdit na různé akce, vymýšlet si kurzy atd. Snažit se dostat nějak mezi lidi a seznámit se. Na tohle všechno ale zase musí mít člověk čas.
Ty jako žena pokud sis našla nějakého aktivního a společenského partnera, který tě z toho vytáhl s seznámil tě s rúznýma lidma, tak to se dá pochopit. Mělas nějaký záchytný bod, ale z ničeho nic se člověk hrabe těžko sám někam.
|
|
|
|
Kdysi jsem byla podobná. Nejraději jsem trávila čas sama a nikoho jsem do života nepotřebovala. Pak jsem se ale zamilovala, začala poznávat spoustu nových lidí a musím říct, že teď jsem nejšťastnější, jaká jsem kdy byla. Nevím jestli je to tvůj případ, ale občas si člověk neuvědomuje, jak bídný život vlastně žije.
|
|
|
|
Dá se tak žít v pohodě. Žiju úplně stejně a je to velice pohodlné a příjemné když si děláš co chceš. Je mi 26.
Víš kamarádi nekamarádi stejně si žijeme všichni jen pro sebe. Kolikrát ti "kamarádi" jen využívají.
A další věc. Udržovat neustále vztah s jednou osobou (ženou) je obtížné a hodně lidí to nezvládá. Proto jsou nevěry podvody a podobně.
Ty se tímto tomuto zcela vyhneš ale taky se vyhneš i příjemným věcem. Něco za něco.
City jsou krásná věc ale vždycky tě to pak dožene a zraní.
Ty takto žiješ v podstatě z toho důvodu že se jak kdyby chráníš před zraněním. V podstatě žiješ správně.
Jen o mě jako o chlapa ze stran žen už není zájem.
Takže já takto musím žít. A ani mi to nevadí.
Ale ty když máš šanci si najít přítelkyni asi bych ti doporučil jít do toho. S věkem budou šance a zájem ze stran žen jen ubývat.
|
 Brain turn off |
|
|
|
Podla mňa sa tak dá v pohode žiť, ale len za predpokladu, že budeš mať aspoň partnera.
|
|
|
|
Můžeš tak žít klidně do konce života. Problém je ten, že to na tebe jednou stejnak přijde. Jedno jestli ve 20, 25,30 nebo 40. Prostě budeš chtít ženskou. A kamarády také. Takže si oboje stejnak zařídíš a pak na sebe jako 18-ti letého budeš koukat jen skrz prsty.
|
|
|
|
Odstřihnout lidi není sice hřích ale odstřihnot lásku je špatné - život bez lásky je jako život bez naplněného srdce.
|
|
|
|
Jo a ještě doplním že jsem se kdysi seznámil i se dvěma falešnýma "kamarádama". Chtěli po mě jen peníze a dodnes když je potkám venku tak na mě začnou řvát přes celou ulici a dokonce jsem jednou zkusil utect ale dohnali mě a ta konverzace fakt není příjemná.. To by mohlo souviset s tím proč už nechci potkávat lidi.
|
|
|
|
18 
34 
39 
