Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Když mi někdo tyká, tak až na drobné výjimky přecházím automaticky taky na tykání. Mezi výjimky patří třeba můj soused, kterému je k osmdesáti a je tak o skoro 40 let starší. Tam by mi to nelezlo přes pysky, ale vubec mě jeho tykání neuráží.
|
|
|
|
KANTOR: vykám i rodičům (přišel jsem k nim až v 15 letech), nabídnout mi tykání už je po těch letech asi nenapadne, ale ani bych o to nestál, nešlo by mi to z huby
|
|
|
|
Svým žákům tykám, i když se s nimi sejdu po létech, jako s dospělými. Opačně, když jim nabídnu tykání, tak ho většinou nepřijmou. U ostatních čekám a většinou se rychle domluvíme na jednom, nebo na druhém ...
|
|
|
|
U šéfa se zpravidla čeká, že tykání nabídne první on. Na druhou stranu, jednostranné tykání taky není zrovna projevem slušného chování, takže dneska už bych na takový počin reagovala tykačkou bez ptaní. Říkám dneska - dřív jsem s tím měla problém.
|
|
|
|
Já vykám, dokud si výslovně neřekneme, že budeme tykat. Mně třeba i dost vadí, když mi někdo v mém věku automaticky tyká a nemůžu jen tak tykat, dokud si to neřekneme, takže pak mi docela jde neutrální oslovování. Ale zas třeba v těch korporátech mají automaticky firemní kulturu tykání a řeknou ti hned první den, že máš všem tykat... Tak vykání by bylo lepší, ale aspoň je to jasné.
|
|
|
|
Češi milujú vykanie
|
|
|
|
Mně to přijde poměrně jednoduché — vykám, dokud mi není nabídnuto tykání. Zřídkakdy je nabídnu sám.
|
|
|
|
Vykáním nic nezkazíš. Pracoval jsem v korporátu kde si tykali všichni, a takhle na potkání mi to nevadilo jen v IT sekcích, jinde jsem sice zdravil "ahoj" ale až do vzájemného představení (se) jsem netykal nikomu.
|
|
|
|
Buď v klidu, to není nic, kvůli čemu by sis měl nadávat. Taky mám občas dilema, když zdravím první já. Když někdo mně, řekne čau, tak mu řeknu taky čau, teda kromě případů, kdy je ten člověk o dost starší a je mu třeba 70. To bylo naposledy, kdy mi jeden bývalý závodní jezdec začal tykat a já se ho po hodině v hospodě zeptal, jestli mu můžu taky tykat. Pak taky říkám čau jednomu svému nadřízenému, kterého si nemůžu za boha zapamatovat a vypadá jako takovej klouček.
|
|
|
|
Já se často tykání/vykání úplně vyhýbám opisem.
Jak se máš/máte? = Jak to jde?
Můžeš/můžete mi podat sůl? = Můžu poprosit sůl?
Kam chceš/chcete zítra jít? = Kam se plánuje zítra jít?
Jak bys/byste to vyřešil? = Nějaký nápad?
Ahoj/Dobrý den = Dobré ráno/odpoledne/večer (hodně lidi říká zdravím, ale to už mi přijde moc zjevné vyhýbání)
|
|
|
|
Viz. Cysei chan.
Moje kolegyně, zástupkyně, je starší "jen" o 5 let, ale taky si vykáme. Taky vždycky čekám, až ten starší nabídne tykání.
|
|
|
|
já všem vykám do chvíle, dokud mi neřeknou, ať tykám. Připadá mi to slušnější. Ale asi to je jedno. Třeba ve Španělsku se téměř nevyká. Nikde. Ti to tolik neřeší.
|
|
|
|
24 
51 
37 
